Děčín a recept na sele
Jenom zlehounka jsem se zmínil na FB, že půjdu nakoupit řízky a musím
Jenom zlehounka jsem se zmínil na FB, že půjdu nakoupit řízky a musím
Včera cestou z blázince jsem nakoupil. Abych neměl hlad. Nerad trpím hladem. Mimo jiné jsem koupil sádlo. Což jsem neudělal dlouhé roky. A pak jsem na sádle udělal lívance.
Piji kafe, k tomu píši blog, a pořád ještě odpočívám. Odpočinek mi prospívá. Dnes mám dvě skupiny, v pátek jdu do blázince jen na odpolední program, což bych měl zvládnout bez nějakých potíží.
Po rozhovoru s Honzou, vedl s ním Jindřich, jako obvykle vášnivou debatu. Samozřejmě v duchu. Zkoušel sám sebe přesvědčit, že co říkal je nesmysl.
Štědrý večer pomalu končí. Většinu dne jsem prospal, nebo proválel v posteli a četl dobrodružné romány. . Až k večeru jsem se rozhodl, že bych mohl slavit Vánoce.
Konec světa se v pátek nekonal, místo toho jsme včera odpoledne s Babetou vyrazili na dalekou cestu do Letňan za Katkou a Romanem, plus dvěma benjamínky jménem Elen a Vojtěch.
Tak, prožil jsem hezké narozeniny. Napřed včera večer dorazila Katka, přivezla krásnou knížku, s názvem „Jíst, meditovat, milovat,” kterou jsem začal číst.
Změnil jsem tak trochu životní režim. Chodím spát brzo, brzy se probouzím a víc cvičím a víc přemýšlím, než píši.
Prožil jsem dva emočně náročné dny a jakmile jsem dorazil domu, zalehl a vstal až o půl čtvrté ráno. Inu, někdy se dějí věci. I v blázinci bývá občas dost „veselo.” Naštěstí jsem se z toho vyspal.
Dorazila ke mě onehdy jedna dívka s maminkou. Dívka krásná, maminka těžce vypitá. Říká se, že když muž chce vědět, jak bude jeho milá vypadat za dvacet, třicet let, má se podívat na její matku.