Zakoupil jsem stan. Lehký, jednoplášťový na kolo určený, ale i pro pěšáka vhodný. Celých 960 gramů vážící.

Občas tak někde něco řeknu, napíši a vyvolám nepříznivou reakci. Nedivím se. jsem konfliktní. Být konfliktní v této zemi neznamená pro většinu obyvatelstva žádnou velkou výhru.

Jak jsem dnes ráno jel tramvají, přemýšlel jsem o všech těch stereotypech, které mě provázejí po celý život a které se vlastně mění. Postupně a důkladně.

Přidám si svoje polínko k ohníčku, který hoří kolem vajíčkového povídání: Veřejnost kontra Paroubek. Nebudu se zabývat ani tak tím, zda je to slušné, neslušné, demokratické či nedemokratické.

Tak jsem si od neděle hrál s různými aplikacemi pro Linux a Solaris, hlavně s těmi co se dají provozovat v příkazovém řádku. Zabavuji se především těmi, co kopírují a pálí media.

Udělal jsem si dnes s Markétou malý výlet do Plzně, kde jsme měli setkání chatové místnosti „U Magora.” Jméno místnosti jsem prosadil já, stálí členové místnosti s názvem jednomyslně souhlasili.

Milada mi vzkazuje, že si dala můj web do „oblíbených stránek” a já nic nepíši.

Pohledná dáma. Kytka na klíně. Veliká kytka, jak jsem se dozvěděl později, kosatců. Byly ty kosatce krásné. Poznamenal jsem jenom.

Včera měla narozeniny má nejmladší dcera Babeta. Devatenácté.

Po relativním klidu posledních dvou týdnů mám zase plno „uměleckých dní„ které vyplňují prací při natáčení pořadu „Rodina a já.”Nebo, jako dnes. Psaním scénáře s Ivanou.