Jako starší pán jsem toho v životě už zažil docela dost. V osobním životě, v politických událostech. Stále se něco děje.

Zubař hned po obědě, skutečně není nic moc. Nota bene, když vám trhá čtyři zuby. Užil jsem si. Mám zatím nové zuby, uvidím, jak se mi s nimi bude kousat, do doby, než budu mít pevný můstek.

Začal jsem si dopisovat s s lidmi, kteří si říkají: „Mesiánští Židé.” Jsou to lidé, kteří jsou většinou Židé, ale vyznávají víru v Ježíše Krista.

Dá se říci, že jsem se po čtyřech dnech dal více méně dohromady. Virus si dal zpátečku. Mít virus laděný na průjem, není nic moc.

Jak už to bývá, všechno hezké má své stíny. Čtyři dny volna, abych v poslední den dostal virózu. Hnusnou, málo hezkou. Má ovšem své výhody, nemám chuť k jídlu.

Mít či být, ptá se Erich Fromm, v titulu své slavné knihy. Možná si člověk nemusí tu otázku klást až takhle vyhraněně, protože stejně ho dohoní jednou jeho rozhodnutí.

Jsou Velikonoce, největší křesťanský svátek, tak odpočívám abych splnil přikázání: „Pomni abys světil den sváteční.” O dni svátečním se nepracuje, odpočívá se, medituje, modlí se a raduje se člověk, ž

Dostal jsem mail od jedné čtenářky. Jeden z těch mailů, které autorovi

Tak jsem se dočetl v mailu, že po mě touží jedno nakladatelství, kde

Klient onemocněl, mám čas na zábavu. Třeba psaní blogu. Což mě těší. Většinou nevím o čem psát, protože psaní používám něco jako urovnávání myšlenek.