Monthly Archives: Duben 2017

Počkáme a uvidíme

Jako starší pán jsem toho v životě už zažil docela dost. V osobním životě, v politických událostech. Stále se něco děje.

Zubař po obědě

Zubař hned po obědě, skutečně není nic moc. Nota bene, když vám trhá čtyři zuby. Užil jsem si. Mám zatím nové zuby, uvidím, jak se mi s nimi bude kousat, do doby, než budu mít pevný můstek.

Když zazní volání

Začal jsem si dopisovat s s lidmi, kteří si říkají: „Mesiánští Židé.” Jsou to lidé, kteří jsou většinou Židé, ale vyznávají víru v Ježíše Krista.

Past samoty

Dá se říci, že jsem se po čtyřech dnech dal více méně dohromady. Virus si dal zpátečku. Mít virus laděný na průjem, není nic moc.

Vygumované hlavy

Jak už to bývá, všechno hezké má své stíny. Čtyři dny volna, abych v poslední den dostal virózu. Hnusnou, málo hezkou. Má ovšem své výhody, nemám chuť k jídlu.

Tělo tužit, ducha tříbit

Mít či být, ptá se Erich Fromm, v titulu své slavné knihy. Možná si člověk nemusí tu otázku klást až takhle vyhraněně, protože stejně ho dohoní jednou jeho rozhodnutí.

Být chudý a smutný ani Pán Bůh nežádá

Jsou Velikonoce, největší křesťanský svátek, tak odpočívám abych splnil přikázání: „Pomni abys světil den sváteční.” O dni svátečním se nepracuje, odpočívá se, medituje, modlí se a raduje se člověk, ž

Karlík a Emily

Tak jsem se dočetl v mailu, že po mě touží jedno nakladatelství, kde

Izolace řeší ledacos

Klient onemocněl, mám čas na zábavu. Třeba psaní blogu. Což mě těší. Většinou nevím o čem psát, protože psaní používám něco jako urovnávání myšlenek.