Seděla, zapomněla na čas, až ji probralo zvonění mobilu. Kamil. Zamáčkla telefon, nechtěla od něj nic slyšet. Zkontrolovala čas a vydala se směrem k Honzově domovu.

Po telefonátu s Jindřichem a rozhovoru s Jarkou, se Jolana jakž takž, smířila s existencí, jak Evy, tak Kamilky.

Po chvíli přemítání se rozhodla se problémem Kamilky a Evy nezabývat, aspoň už ne pro tento večer. Vzala mobil, vyťukala Kamilovo číslo, oznámila mu, aby ji dnes nečekal. Byl překvapený.

Po čase se vrátíme k Jolaně. 🙂 Tady je osmá kapitola

V posledních letech se rozmohl zvyk, některých společností, nabízet své zboží a služby, buď zvoněním u dveří, tedy jakýmsi podomním obchodem, nebo telefonicky. O e-mailovém obtěžování ani nemluvím.

Když jsem dnes sledoval Mílu Tichého, jak chodí po laně ve třímetrové výšce, ve hře, „Rozmarné léto,” zíral sem. Míla je skutečně herec, komediant v tom nejlepším slova smyslu.

Měl jsem smutný a náročný týden. Třem mým klientům umřel jeden z rodičů. V jednom týdnu. Dvěma matka, jednomu otec.

… některé ideje bývají natolik nesmyslné, že jim může uvěřit jen intelektuál.