Domluvil jsem se dnes v blázinci a rozhodl se jet v létě zas do Kanady. Kanada je dost velká a jestli budu mít náladu zařídím si i vstup do USA.

Jsem si dnes koupil dopisní obálky a známky. Cestou z trafiky jsem přemýšlel, kdy jsem naposledy napsal někomu dopis rukou. Bylo to asi v období roku 2000 kdy jsem se seznámil s Dominikou.

Narazil jsem na zajímavý příspěvek paní Samkové-Veselé, který mluví o nezastupitelnosti otců. Odkaz na něj je v komentářích a když tak jej dám ještě na konec tohoto blogu.

Takže znovu a lépe. Dopsal jsme skoro blog, když nějaký dobrák vypnul a zapnul proud. A protože nemám UPS, a píši v textovém editoru VIM a zapomněl jsem jej i pojmenovat. Neuložil se. Dobře mi tak.

Byl jsem zvědavý na další díl „Rodina a já,” který se měl vysílat včera odpoledne, ale nevysílal. Lyžování bylo přednější. Takže se vysílal až dnes ve skutečně skvělém diváckém čase ráno ve 3:50.

V minulém blogu, který je hojně komentovaný se mě jedna účastnice ptala, z jakého důvodu považuji Jana Husa za fanatika.

Před časem jsem napsal několik úvah, které by se mohly nazvat společným názvem „Selské úvahy.” V nich jsem nepoužil žádný ekonomický odborný pojmový aparát, protože žádný neovládám.

Včera jsem ukazoval jedné své bývalé důvěrné přítelkyni fotografie s miminkem. Samozřejmě se nelíčeně rozplývala a pak se mě z ničeho nic zeptala na moji těhotnou dceru.

včera navštívit kmotřenka. Byla hodná, hezká a spala. Tak jsem si pochoval hodné miminko. Jana mi ji svěřila při vědomí, že umím miminka chovat. Naštěstí se nespletla.

Pokaždé, když si čtu Heleniny komentáře uvědomuji si tu starou pravdu, že na nešťastnou lásku neexistuje žádný jiný lék, než čas a jiná láska.