Od pátku k dnešku zažívám jakési zvláštní období.

Vytýkal mi jeden člověk, že nejsem civilizovaný a jsem netolerantní.

Přečetl jsem knížku Radkina Honzáka „Jak žít a vyhnout se syndromu

Napsal jsem asi 120 řádků příspěvků o závislosti a spoluzávislosti pro jeden sborník, který se bude týkat patologických hráčů a usoudil jsem, že tímhle tempem by to mohlo stačit, zítra je také den.

Měl jsem za to, že z Děčína do Prahy, je několik osvědčených tratí, jak pěších, nebo autem, či vlakem. Ale trať, kterou zvolila má láska dnes, udivila i mne. A že mne hned tak něco neudiví.

Půjčil jsem si včera knihu od Charlese Murraye pod názvem „Příliš
mnoho dobra.” Zabývá se americkou sociální politikou od roku 1950 do

Volit půjdu. Pokud nezakročí vyšší moc, půjdu volit a budu volit ODS. Proč? Nechci ještě vyšší daně, nechci aby se mi komunisté a socani mohli plést do života. Chci být jako dosud svobodný člověk.

Prospal jsem se odpoledne, původně jsem chtěl jít ven, do knihovny, ale nakonec jsem zjistil, že mám ještě mnoho nepřečtených knih v elektronickém vydání, mezi lidi, že se mi nechce, hodlám se flákat

V neděli, když jsem se vracel s Martinem a Petrem, z tréninku, povídali jsme o psaní.

Měl jsem rozlítaný týden a ještě rozlítanější víkend. Stihl jsem navštívit Elenku a Vojtěcha, plus svou dceru Katku a jejího chlapa Romana.