Dorazil jsem včera večer domu urvaný jak tažný kůň. Úterý je vždy velmi dlouhý den. Odcházím ráno po šesté, vracím se ke dvacáté hodině.

Shrnuli jsme si v několika kapitolách proces recidivy, jak vzniká, jak se ji bránit, jak ji předcházet. Nastínili jsme si cesty, které jsou v dlouhodobém hledisku velmi efektivní.

Truhlář dorazil s nářadím a materiálem a dal se do práce na ostění a podlaze na zaskleném balkoně. Zítra by mohl být hotový a já budu mít komplet balkon k užívání. Jo jo, kapitalismus má své výhody.

Dorazila včera má nejmladší dcera. K Ritě. Tam jsem dorazil i já, o něco dříve.

Po týdnu opět dorazili řemeslníci, kteří před týdnem začali vyrábět zasklení balkonu. Původně měli přijít v sobotu, potom v neděli a nakonec tedy svatosvatě slíbili, že ve čtvrtek.

V kapitole „Recidiva a malé techniky” jsem se začal zabývat především prožíváním.

Byly doby, kdy jsem nespustil oči z televizních zpráv. Musel jsem mít přehled o veškerém dění, co se kde šustlo, abych nic nepropásl.Musím říci, že tohle mě nějak přešlo.

Včera dorazila parta řemeslníků a jala se pracovat na mém balkoně, Mazaně, když jsem já předtím mazaně uklidil balkon, odstranil holubí trus, zahájili práce na zasklívání.

Tak jsem si přečetl některé komentáře na ábíčku týkající se reformy, ať už se to týká daňové reformy, nebo důchodové.

Už jsem v životě dostal ledacos. Hodinky, natahovací autíčko, knížky, čokoládu, polibek od krásné slečny. Ale houpací křeslo ještě nikdy, až dnes. Od pacientů v blázinci.