Poslední den v roce. Ten předposlední byl parádní. Vyšlo mi všechno na co jsem sáhnul a navíc ještě dobře doběhly některé věci z dřívějška.

Půjčil jsem si film. „Dobrý Will Hunting.” Krásná hollywoodská pohádka o nadaném matematikovi.

Byl to hezký Štědrý den. Klid, žádné zbytečné události. Povídal jsem si z lidmi z chatu, které mám rád.

Vánoce jsou tady. Poznal jsem to podle Vánočního ubrusu, který nechala na stole Markéta, příjezdu Petry z Londýna, ta mi zas pro změnu přivezla lákadlo v podobě mapy vodních cest Británie.

Tak jsem se dozvěděl, že se stanu prarodičem, neboli dědou. Dnes mi to prozradila Katka, má mladší dcera. Přišla mě navštívit i s otcem dítěte, alias Romanem. Slíbil jsem kočárek.

Dnes jsem si jen tak pro změnu zacvičil svou začátečnickou sestavu jógových technik. Naprosto nic složitého, jen tak, co občas učím pacienty.

Poslouchal jsem včera jeden katastrofický scénář, který předestíral jeden ekonom. Poslouchal až do chvíle kdy skončil a cítil jsem potřebu se k tomu také vyjádřit.

Jsem se dočetl v novinách zajímavou informaci o postoji českých učitelů a studentů k multikulturnímu postoji a vnímání žáků. Vyšli z toho blbě.

Docela mě těší, že se lidé vyjadřují k mým blogům. Tedy někteří. Některé zde nemusím, ale to je jiná historka. Rád bych se zastavil u toho co říkala ve svém komentáři K.

Jeden ze znaků spoluzávislosti je schopnost nechat se stáhnout do potíží protože je to v zájmu pomoci tomu druhému. Spoluzávislost jako taková vykazuje mnoho znaků.