Mám nabitý program. Včera u Luterů, dnes Babeta. Pozval jsem ji s Ritou na oběd, přijela v poledne. Šel jsem ji naproti aby po Kbelích nebloudila.

Sliboval jsem Honzovi Luterovi, že ho přijedu navštívit. Slíbil a splnil. Dnes ráno jsme s Ritou vyrazili do dáli, k Prostějovu. Neviděl jsem ho osm let.

…to všechno sebou neseš
v té své bagáži
a že je toho tolik, mě vlastně zaráží..
Michal Horáček, Demin blue

Vyrazil jsem dnes do města. Pěšky. Už si troufám zatížit koleno aspoň na dvě hodiny a docela to jde. Takže jsem po včerejší kontrole spokojený. Kolena drží a srdce šlape.

Dumal jsem nad změnou, která se během deseti dnů stala.

Zaujala mne diskuse pod oznámením o změně vlastníka Abíčka, tedy jen některá její čast a zároveň mě zaujala diskuse pod některými mými blogy. Z toho důvodu píši tento blog.

Od soboty jsem ve víru zajímavých událostí, zajímavé četby a zajímavých obchodních nabídek. V sobotu jsem byl volit, potom jsem měl první setkání se svou dcerou, koupil jsem si dvě zajímavé knihy.

Probudila se a okamžitě věděla kde je. Tohle uměla od dětství. Jakási zvířecí ostražitost ji vždy přivedla do plného vědomí. Podívala se vedle sebe a uklidnilo ji zjištění, že Jan vedle ní spí.

Úplně vymyšlený příběh,
který se možná, někde, někdy stal.
Jakákoliv podobnost je čistě náhodná

Seděla u řeky a mlčela. Mlčela sama a dlouho. Mlčela tak jak uměla snad jen

Říká se: „Co není v hlavě, musí být v nohách.” Trochu bych to pořekadlo poopravil.