Stěžuj si a smiř se
Občas narazím v komentářích případně v jiných blozích, zde nebo jinde na útoky týkající se mé osoby, případně lidi, kteří se pohybují kolem mne.
Občas narazím v komentářích případně v jiných blozích, zde nebo jinde na útoky týkající se mé osoby, případně lidi, kteří se pohybují kolem mne.
Zvonil včera večer telefon a ozval se známý hlas. Kristýna, má kmotřenka a dlouholetá kolegyně. Prý je v Praze, je bez dětí a chtěla by mě vidět. Měl jsem radost.
Tento blog jsem původně napsal pro abclinuxu.cz, ale myslím, že i přes náznak linuxové tématiky se může umístit i sem.
Zcela nedávno běžela na Abíčku debata o rozvádějích se ženách.
Četl jsem blog o politických stranách, kde si autor stěžuje, že politické strany jsou stejně populistické.
Patnáctý duben. Dnes má narozeniny můj otec, moje žena Petra, tedy žena, protože podle církevního práva jsme pořád manželé, kdežto podle světského jsme už devatenáct let rozvedeni.
Tento zápisek je na přání Amigapowera. Každý kdo si jej otevře, čte ho na vlastní riziko a každý je odpovědný za své emoce.
Včera jsem zažíval něco, co bych nazval krásným smutkem. Loučil se Pavel.Ano ten Pavel, který uzavíral „zelenou knížku.” Neboli „Ze závislosti do nezávislosti.”
Musím říci, že jaro mi evidentně dělá dobře. Diskutuji tu, diskutuji onde, už vím kdy budu natáčet v televizi, o Velikonocích jsem byl navštívit Ajku v Rokytnici a sestru v Benešově nad Ploučnicí.
Udělal jsem si za svého života několik nesmiřitelných nepřátel. Muže i ženy. Žen bylo víc a nebo jsem měl u mužů větší kliku.