Začala na jedné mé skupině debata o pravidlech. Vznikla si tak.

Vyrazil jsem si do města, jen tak. Nic jsem nesháněl, jen sem šel se projít. Stavil jsem se za Babetou, jenže byla nějaká nastydlá a nebylo jí do řeči. Chápal jsem to.

Zřejmě se vracím do dětství. Celý den si až na malou výjimku hraji se Solarisem. Instaloval jsem Texlive, jenže nainstaloval leč tomu chybí jedna knihovna, kterou nemohu nikde sehnat.

„Líná huba, holý neštěstí.” Říkávala paní učitelka Kalušová, co by má třídní v páté třídě. Tak tlustá učitelka a tak krásnou dceru měla. Jen o několik málo let starší než já.

Jsem vážně šikovný. Klientka přišla zcela mimo domluvenou dobu. Zrovna, když jsem pekl v pánvi, nebo spíš dusil, dvě králičí stehna. Koupil jsem je předevčírem.

Byla jednou zajímavá debata na konci skupiny.

Vánoční nakupovací šílenství pomalu propuká. Vyrazil jsem po dlouhé době směrem Smíchov. Potřeboval jsem koupit nějaké drobnosti a už bylo všude plněji než obvykle.

Vyrazil jsem na nákup a málem jsem se popral. V klidu si vážím ovoce zeleninu, přihasí si to k váze velky, tlustý, mladý muž, klidně položí na váhu své zboží. Říkám: „Ještě vážím.” On nic.

Posílá mi dcera fotky vnuka. Hezky roste a nabírá váhu, tak mám radost. Přeci jen, bylo jeho narození dramatické. Ale díky internetu jsem pravidelně informován, mailem i přes Skype.

Pavel Hejnal dorazil se zpožděním, ale dorazil a s ním dorazila krásná scénáristka Kristýna. Byl jsem zvědavý s čím přijdou, ale myslím, že jsme si kápli celkem do noty.