Stál jsem ve frontě a poslouchal debatu tří dam před sebou. Probíraly světa běh a probíraly ho po svém. Jedna z nich hodnotila herecké umění, hereček, které nemají potíže se svléknout ve filmu.

Pojídám ekologické datle, jak je napsáno na sáčku, který ty datle obsahuje, říkám si, ještě že mi to řekli, snad bych je ani nesnědl, kdyby nebyly ekologické.

V minulém blogu jsem myslím nedokončil myšlenku kolem milosrdenství.

Moc se mi líbil komentář, který napsala nějaká, pro mne anonymní čtenářka.

Už jsem psal, že jsem si koupil dvě první e-knihy. Musím říct, že mě obě
svým obsahem příjemně překvapily. Jak páně doktora Honzáka, tak páně Jamese

Měl jsem rušnou sobotu. Ráno dorazila klientka, která už u mne byla. Což mě vždy potěší, protože udělala před několika měsíci na čem jsme se dohodli, a měla úspěch.

Vyslechl jsem kdysi úžasnou historku.

Povídal mi Zdeněk. „Tak jsem si začal dělat stejné obilné kaše. Koupil jsem si elektrický mlýnek a paráda.„ Pochválil jsem ho, že dělá dobrou věc, s tím že mám dobrou zkušenost už skoro třicet let.

V minulém blogu jsem se rozepsal o lidech, kterým se říká „Distributor viny.” Myslím, že by bylo dobré napsat něco o jejich protipól a to: „Nositel viny.”

Koupil jsem si čtečku, měl jsem z ní radost, po několika hodinovém provozu čtečka klekla, reklamoval jsem čtečku, měl jsem menší radost, vyzvedl jsem čtečku mám z ní radost.