Vyslechl jsem kdysi úžasnou historku.
Vyslechl jsem kdysi úžasnou historku. Jedna klientka s nadšením vyprávěla, jak její manžel, bohatý podnikatel dostal nabídku koupit funkční, prosperující bordel.Slyšel jsem vyprávět ledacos, ale historku o tom, jak se kupuje bordel zatím ještě ne. Vyprávěla ji z naprosto nehnutou tváří, leč skupina řvala smíchy
Což asi nebylo ani tak nejlepší na té historce, ale úplná koruna toho byla, že při kontrole hospodaření onoho bordelu, ji manžel mé klientce zavolal a ptal se ji, jestli by byla ochotna pracovat od osmi do šesti. Ona se zděšeně zeptala. „Celý den?” On pravil: „Ne, od večera do rána. Holky potřebují dohled.” Načež ona jen s úžasem vydechla „Jako dělat bordelmamá?”
Po tomhle jsem „lehl” i já. Umím si představit ledacos, ale onu klientku ve funkci bordelmamá, tedy rozhodně nikoliv. I když, ono občas se pleteme v mnohých lidech.
Pokračování oné historky mě navíc pobavilo její oznámení, že manžel musel zůstat onehdy na kontrolu dříve zmíněného bordelu, a prý zítra bude muset zase. Ona kontrola trvala až do rána. Pátral jsem potom, jak dlouho asi bude trvat kontrola. Odpověď zněla, že neví. Asi skutečně neví, ale já na jejím místě bych zřejmě nebyl až tak bezstarostný. Stejně by mě zajímalo, pod jakým názvem se takový bordel prodává a jak tohle všechno proběhne účetně.Ale nepátral jsem, protože jsou věci, které klient má potřebu říci a terapeut je vyslechne, nebo je nemá potřebu říci a terapeut nepátrá v jeho obchodních zájmech. Mnozí klienti se mnou mluví i o těchto záležitostech, ale pokud nechtějí, rozhodně z nich netahám jejich obchodní tajemství. Nakonec, kdo nic neví, nic nepoví.
Navštívila mě dnes klientka. Dostala na mě kontakt od manželky svého otce. Macecha tatínka vystěhovala, tatínek, byl ze začátku nespokojený, dnes, se lepší, dokonce chce diskutovat s dcerou, což předtím nedělal. Macecha chce diskutovat s dcerou, co předtím činila minimálně. Dcera je mezi nimi a není ji z toho dobře. Macecha kdysi přišla, s tím, že chce, abych změnil jejího muže, což jsem odmítl, a vysvětlil maceše, že pokud by se měl někdo měnit, měla by to být ona, pokud se mi ozve její muž, a bude požadovat změnu své manželky, budu nucen mu vysvětlit, že se musí změnit on.
Jednoduše řečeno, všichni se budou muset něco naučit, včetně dcery, která dnes dorazila. Bylo „krásné” poslouchat její vyprávění, jak tatínek cestuje v samotě a opuštění po hospodách, jak macecha stále zdáli se snaží svého muže a svou nevlastní dceru vodit na řetízku, protože jej sice vypakovala, nechce mu říci co a jak tedy dál se bude dít. Tatínkovi začíná svítat a hovoří o rozvodu, napřed tedy hovořil o sebevraždě. Prostě „radost” sledovat popis vzájemné komunikace, kdy jedna manipulace stíhá druhou.
Takže jsme probrali chování dcery, její způsob sdělování, ona velmi rychle pochopila, že některé věci se mužům neříkají, ne aspoň hned. Třeba tu, že tatínek potřebuje pomoc, protože na tuhle větu většina mužů zareaguje minimálně lehce podrážděně, že není žádná troska, kterou musí někdo zachraňovat, ale že je třeba v takovém případě používat větu, která vyjádří obavu dcery o otce s tím, že možná, když si z někým promluví, ten mu porozumí. Že dcera o něj má starost, nota bene, tohle každý otec rád uslyší, i když se jako brání. Musím říci, že jsem si říkal, že je skutečně příjemné se bavit se někým, kdo celkem rychle chápe, není v odporu a přišel protože má starost a nikoliv že by chtěl manipulovat svého otce k tomu aby byl podle jeho představ. Na rozdíl od její macechy.
Vyrazil jsem odpoledne za svým štěstím, tedy do obchodu, kde mám uložené pouzdro na čtečku, abych si ho vyzvedl. Dorazil jsme spokojeně k Andělu, říkal si, že se musím podívat na číslo objednávky a zjistil jsem, že nemám peněženku, občanku ani platební kartu. Vybavilo se mi, že jsem ji položil na stůl, když jsem si dával čtečku do tašky, ale peněženku ne. Jo jo, takže jsem se rozhlédl, řekl si že se podívám do pekařství, kde ve svém volném čase, když zrovna nestuduje, prodává má nejmladší dcera Babeta a půjdu zjistit, jestli u sebe nemá volnou tisícikorunu.
Dcera tam byla, měla radost, když mě viděla, poreferovala mi o svých úspěšně složených zkouškách, a sdělila mi, že mi může poskytnout maximálně dvěste korun. Vzal sem je. Neb jsem si uvědomil, že nejen nemám peníze,, ale mám i hlad a musím si cestou na skupinu koupit něco k jídlu. Jízdenku, abych neměl potíž s revizorem si koupím přes mobil. Aspoň mám důvod se za ni stavit zítra. Nakonec, občas si tam dám kafe a sleduji ji při práci. Má fofr, tak ji neruším, jen se dívám.
Hodně se toho změnilo za ten rok a půl, co jsme se prvně setkali. Potkáváme se, máme si co říct, čím dál tím víc a jsem moc rád, že jsme se neminuli. Měla v poslední době starosti se zkouškami, jsem moc rád, že přešla přes první překážku, a že se může chvíli v klidu dívat do budoucnosti. Přál bych jí, aby ji nadšení pro studium vydr elo. Což není vždy jednoduché.
Nakonec i dnešní jedna skupina byla o tom, jak se vyrovnat s prací, které nemám rád, musím je udělat, musím s e je naučit. Jednalo s e o práci s počítačem. Pořád jsou lidé, co v PC vidí něco magického, vidí v něm nepřítele, nikoliv nástroj, který může poskytnout, nějaké další možnosti. Nakonec skončila skupina smíchem, někdy se skutečně i ta terapie stává zdrojem zábavy. Není to často, ale občas je. Howgh, domluvil jsem.