Vytáhl jsem na povrch starý Solaris, abych zjistil, jak se mi na něm bude psát nový blog. Sice uživatelsky to není nijak vlídný OS, jenže zase na druhou stranu, co je na světě zas až tak vlídného?

V pátek druhého května budu mít dovolenou, což znamená, že si odpočinu od
práce a budu se věnovat umění. Mám rozpracované některé věci, které bych

Zjistil jsem, že když si napíši blog pro radost, nebude asi zřejmě moc

Hrát, nebo dělat divadlo je věc náramná. Tohle v poslední době zjišťuji a je mi líto, že jsem s tím nezačal o něco dřív.

Mistr Botka vytvořil další svou skvělou obálku, pro mou knihu „Paradox abstinence/Jolana.” Nikdy nevím, co udělá, ale vždy mám pocit, že mi ten chlap vidí do hlavy a ví, co chci.

Zeptal se mě onehdy jeden pacient, co si myslím o lásce dvou
abstinujících závislých. Opáčil jsem, že o samotné lásce, jen to nejlepší.

Začal jsem psát další díl, respektive další obraz, hry „Fagot a
Yesterday,” a šel na mě z toho psaní smutek. Do toho jsem si

Probudil jsem se o půlnoci. Takhle se mi děje obvykle v pátek, když jdu spát naprosto časně, protože toho mám za celý týden docela dost. Dorazím domu, chvíli se potloukám od ničeho k ničemu, pak zívnu a jdu zalehnout. Cestou domu jsem odstoupil obvyklé úkony, jako je nákup, návštěva italského buffetu a knihkupectví. Nejen samých […]

Naši předkové, ještě jako zbožní křesťané měli pořekadlo, které myslím platí i dnes.

Cestujíc do blázince, na stanici Kobylisy, dal jsem si změřit tloušťku
tuku. Pochopitelně jsem tušil, jak už tuším dlouho, nic není zadarmo, ani