Vzpomínal jsem dnes na dobu, kdy jsem v babím létě chodil světem. Babí léto mám rád. Je teplo, není horko , rána bývají chladná, svět se mi zdá přiměřený.

Jeden z problému v diskusi a v komunikaci mezi lidmi obzvlášť je pocit odmítnutí.

Vždy, když se někde, kdekoliv, objeví zmínka o křesťanském náboženství, nebo Bibli, vždy se najde někdo, kdo okamžitě začne diskutovat na téma jež nepodepsaný komentátor nazval „mýty skalních fandů.”

Pokaždé, když čtu podobně zasvěcený komentář jako byl tenhle:

Čtu si tamhle a tady a onde a dozvídám se že se začíná připravovat zákon na pronájem dělohy.

Přečetl jsem si zajímavý blog od Benjamina Kurase a www.aktualne.cz/blogy. Pod názvem, „Nejsou chlapi.” Líbil se mi a byl zcela výstižný.

Přemýšlím – li o odpuštění  musím napřed říci, co si pod tím pojmem představuji. V.

Měli jsme dnes jet s Markétou do Děčína. Těšila se. Já taky. Nejeli jsme. Klekla baterka. Sice Láďa Kalaš přijel promptně, baterku vyměnil, ale už bylo pozdě.

22 srpen. Pro mne docela zajímavé datum. A smutné. V týž den umřel můj otec, tak jeho starší bratr Olda. Olda 22.8.1968, táta 22.8.1983. Přesně na den po patnácti letech.

Tak se ještě vrátím trochu k tomu včerejšímu natáčení. Myslím si, že pro člověka jako je pan Saudek je pomyšlení, že jeho dvě dcery fetují velmi obtížné.