Čtu si tamhle a tady a onde a dozvídám se že se začíná připravovat zákon na pronájem dělohy.
Čtu si tamhle a tady a onde a dozvídám se že se začíná připravovat zákon na pronájem dělohy. Nejsem odborník, ale zřejmě jedna matka si bude dítě přát, druhá, bude oplodněna partnerem té co si ho přeje, ta oplodněná dítě odnosí, ta první ji ho porodí, dostane bakšiš, objednávací matka čapne mimino a popeláší s ním domů. Úžasná představa. Četl jsem si komentáře, pod několika příspěvky na toto téma a samozřejmě se sešikovaly dva tábory. Můj selský rozum říka, že matkou je ta, na kterou si ten muž lehl, případně zvolili jinou polohu, nebo zvolili inseminaci. U dobytka se tenhle způsob takhle nazývá. U lidí tedy asi vznešeněji. „ oplodnění na míru.” dopravil do ni sperma a ona ho odnosila. Pokud za prachy ono donošené dítě prodá jiné ženě, nic proti tomu, bude s tím žít na sama. jak s e ale ukáže nic není složité jen pro jednu stranu.
Jasně, můj selský rozum nechápe mnohé. Jen se řídí zkušeností, že všechny ty moderní vymyšlenosti, se nějak obracejí proti člověku. Dostáváme se na kluzký svah, jen proto abychom uspokojili svoje právo na štěstí. Nemohu mít děti jsem nešťastná. Šťastná může být jen ta žena, která má děti. Jo, akorát, že znám stovky žen, co mají děti a nezdá se mi že by štěstím oplývaly. Ty mají zase jiné potíže. Třeba ty co jsem popsal v minulých blozích. Mají mizerného chlapa, co je neumí udělat šťastnými. Nebo nemají tuhle sukni, co se dnes nosí a tedy nemohou být zcela štastné, o zlomených nehteh historku zcela vynechám, protože jak jsem vyrozuměl z debaty ondy vedené na chatu, zlomený nehet to je teprve trága.
Zdá se že čím dále se vzdalujeme od selského rozumu, tím větší pitomosti nás napadají. Hagar, to je postava ze Starého Zákona, otrokyně, porodila Abrahamovi syna Izmaela, protože jeho právoplatná žena Sára, byla do vysokého věk neplodná. Pak Božím zásahem a úsilím Abrahama Sára otěhotněla a nastal lehký právní problém. Samozřejmě nakonec se vše vyřešilo. Ale tím že Sára položila Hagařino dítě na svá kolena, přijala je za své. Stačí si dát do vyhledávače dvě jména „Abraham a Sára” a dočtete se jak ten rozkošný příběh pokračoval. Nastala potíž s následnictvím, ale nakonec se stal následníkem Abrahama syn Izák, kterého zplodil právoplatně Abraham se Sárou.
Má-li někdo dvě ženy, z nichž by jednu miloval a druhou by nemiloval, a porodí mu syny milovaná i nemilovaná, ale prvorozený syn bude synem nemilované, v den, kdy bude dávat, co mu patří, svým synům do dědictví, nemůže dát právo prvorozenství synu milované na úkor prvorozeného syna nemilované. Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství.Deuteronomy 21:15-17
Ale komplikace byly nejen právní, ale i emoční. Po narození Izáka, matka přenesla veškerou péči na něj. Za pomoci Abrahama musela odejít Hagar i ze synem Abrahama, Izmael se najednou stal ohrožujícím nároky Sářiného dítěte. Kdo aspoň trochu zná Starý Zákon, ví jak lidské věci jsou v něm popsány. Přesně a neomylně, stejně reagující lidé před tisíci lety jako dnes, nic se nezměnilo. Jen dodám, že Hospodin udělal Izmaele praotcem Arabů.
Pyšní pitomci, kteří si myslí, že objevili veškerou moudrost světa, když náhodou objeví, nějakou psychologickou příručku, která odpovídá jejich představám a potřebám. Spolehlivě, a někdy i docela slušně argumentačně podpořené moudra jako že jako lidé mají právo na štěstí, mají právo se neohlížet na důsledky a mají právo se neptat co stane, když se třeba rozvedou Neptají se kdo bude určen jako skutečný rodič, komu bude přiřčeno dítě. Je biologického otce, který poskytl spermie a třeba ochotu podstoupit sexuální akt, který pro něj ne vždy musel být příjemný? Nebo je rodič ta matka co popadla mimino a pelášila s ním domů? Nebo jim je matka, která třeba dítě porodila, nějaký čas kojila, posléze předala. Jak se s tím emočně vyrovná? Nedávno proběhl tiskem případ zaměněných dětí. Kolik stránek se popsalo o emoční trýzni rodičů, kteří se loučili se zaměněnými dětmi.
Takže bude mít skutečný biologický otec přednost před náhradní matkou? Z mého selského rozumu vyplývá, že ano. Investoval více. Z lásky e své ženě, třeba podnikl něco, co by jinak neudělal. Měl oplodňovací styk se ženou, kterou nechtěl, to v případě, že se jedná o přenos takříkajíc z první ruky. Mnohé ženy sice mají představu, že muži je jedno na co vleze, hlavně když na něco vleze, ale mohu říci, že je docela dost a já jsem přesvědčený, že je většina mužů, kterým to jedno není. Tedy pokud nejsou tak sťatí, že stěží reagují na světlo. Množstvím vypité kořalky se zvyšuje ženská přitažlivost. To s eobecně ví a v takovém případě mají šanci i ty, co by ji jinak neměly. Ale ve střízlivém stavu je velká většina mužů velmi vybíravá na to s kým a jak. Kdo tedy má větší právo? Co když se sice upraví zákon, ale nakonec se kyvadlo veřejného mínění vychýlí a ono se vychýlí a nastane pohyb kyvadla nazpět, ať se to týká lidských práv, politické korektnosti a nebo třeba gender politiky. Tyhle věci se dějí.
Další problém nastává, kdy matka může najednou objevit „v milovaném dítěti” zdědený genetický problém, který samozřejmě ona substituční matka dítěti předala. Má dítě, vrtá ji hlavou jestli si ten chlap užil, když ho dělal. Může být žárlivá, protože také může zjistit, že si její miláček užívá s jinými, abychom nenasazovali psí hlavu jen na ženy a v tu chvíli vypustí slova, která nejdou vzít zpět. Ty parchante v tobě není nic dobrého, stejně jako v tvém tátovi a jako nebylo nic dobrého v té kurvě, co tě porodila.
A malér je na světě, dítě se diví, dítě se ptá a dítě je zmateno a trpí, ztráta matky je jedna největší ztráta. Ztráta jistoty. V tomhle případě malér o jakém se jí při souhlasu s tím aktem ani nezdálo. Lidé v afektu, ať muži nebo ženy řeknou ledacos. Mezi námi: Nikdy nic hezkého a chytrého. To nemluvím prarodičích, kteří ne na všechno mají podobný pohled. A občas se třeba adoptované děti dozvědí od prarodičů ledacos nelichotivého.Znám pár adoptovaných dětí a nijak svou adopci příznivě neprožívají. |Celživotně si nesou stigma, že těm rodičům, myslím těm původním, za to nestály. A to většina z nich byla v rodinách, kde se o ně starali s láskou.
Navíc, co si budeme povídat. Žena, která prodá své těhotenství a své dítě je z mého pohledu, minimálně divná. Z mého hlediska je to matka, at se domluvila s kýmkoliv. Jestliže ji chybí to co matk normálně mají, tedy mateřský pud, pak je nabíledni, že může její vlastnosti zdědit dcera, která s e ji narodí. Pravda je také že nemusí, ale je tam větší pravděpodobnosti. Umím si představit, že při rozvodu, který může nastat vyplave v takovém případě mnohé. Mnohé se použije jako zbraň proti tomu druhému. To že dnešní matky celkem houfně používají své děti proti otcům jako štít a zbraň zároveň, je neoddiskutovatelný fakt. Docela si umím představit „matku” takového dítěte, její rodiče, jak onomu dítěti říkají, že všechno, co se u něj ukázalo jako méně dostatečné, má po své zhovadilé matce a tom parchantovi co si na ní lehnul. Pochybuje-li někdo o mých slovech, doporučuji mu zajít někdy do soudní síně a zůčastnit se rozvodového stání. Nebude se mnohdy stačit divit, co všechno uslyší, od těch krásných, dobře oblečených, pečlivě artikulujích lidí, mužů a žen.
Chybí mi v téhle touze po štěstí jistý morální rozměr. Všech tří lidí. A nejen ten. Křiklouni, kteří se stále dovolávají jakési imaginární svobody a práv na štěstí si nevšimnou jedné věci. Bez morálky, povinnosti a jisté zdrželivosti, nefunguje společnost. Nebo velmi mizerně. Ta česká je toho důkazem. Politici jsou jenom jaká je společnost a co jim společnost dovolí. Tisíckrát mohou říkat ateisté, že oni žádný vyšší mravní zákon nepotřebují, protože ho mají, ale jaksi v té ateistické společnosti přestává ledacos fungovat, i těm mravným ateistům, kteří bez toho morálního neustále autoritou Církve připomínaného imperativu bezvadně racionalizují. Něco z toho imperativu na tom prohnilém Západě ještě stále funguje. Když nic jiného, politik, který se neuměl dobře chovat a své mizerné chování dobře schovat, musí z kola ven. Prostě musí, politicky nemá šanci. Z morálního hlediska je vyřízený. Pokrytectví to je, ale pokrytectví pomáhá udržovat prasárny v únosných mezích a fungují tam trochu víc pravidla.
Pokud mi ty ženy co touží po dítěti i za tuhle cenu namítnou, že mě se to mluví, že já mám čtyři děti a ony žádné, a nechtějí být bezdětné nešťastné, klidně jim řeknu. Snášejte své omezení a zkuste být prospěšné jinde a jinak, možná, že tak naplníte svoji touhu. Někdo je malý, jiný má hrb, znám lidi co nemají ruce, někteří jsou odpudivě nevzhlední a ti všichni ať chtějí nebo nechtějí musejí snášet svůj úděl. narodil jsem se do rodiny, kterou bych si asi nevybral, kdybych mohl. Rozhodně bych si vybral jiného než svého otce, kdybych do toho mohl mluvit. Přišel jsem na svět a nebyl jsem příliš často šťastný. Dost dlouho. Moc jsem nevyrostl a musel jsem se s tím prostě vyrovnat. Smířit a naučit se žít s tím co mám. A pokračoval bych. Nepřidávejte si proto ke svému hoři, ještě šanci na větší hoře. Nikdy opravdu nevíte, co se z toho dítěte vyklube. Jedna věc je dát dítěti z dětského domova šanci, druhá je cíleně si vytvořit možný problém, pro sebe, dítě a i tu matku, která stejně jako vy je mladá, bez zkušeností, a třeba chce jen odčinit nějaké své selhání a proto porodí dítě pro nějakou jinou ženu. Nikdy nevíte,co ona biologická matka udělá za deset, dvacet let.Je to stejné jako s těmi adoptovanými dětmi, ať si přejete nebo ne, nakonec se vždy nějaký problém a zádrhel vyskytne a potom to chce velikou míru zralosti, hlavně od těch adoptivních rodičů aby situaci všichni ustáli.
Navíc, jako žena se těžko smíříte, skutečně smíříte s tím, že váš muž má to dítě s jinou, sice s vaším souhlasem, ale s jinou. Ta biblická Sára je důkazem. Co si tak pamatuji Abraham propustil svoji otrokyni Hagar i ze svým synem, protože se znelíbil Sáře, která v Izmaelovi viděla přítěž. Přestože přišel na svět s jejím souhlasem i přáním, nakonec se stal obtíží. A to je další riziko, že se to původně vítáné a milované díte, stane cizím, cizím mnohem snadněji než vlastní, protože připomínajícím „prohřešek a vinu muže, který jej zplodil s jinou.” Tohle všechno hrozí. Láska a z ní plynoucí povinnost dost často a v těhle končinách častěji než jinde snadno přechází do odporu vůči povinnostem, které na sebe přivedením dítěte lidé vzali. Dítě není majetek, ani zdroj štěstí rodičů, i když se jím může stát, ale dítě je host, o kterého pečujeme a staráme se po dobu kdy je nám svěřeno. Nejde o štěstí rodičů, ale o dobrou a přiměřenou výchovu dítěte. Howg, domluvil jsem.
Ps: Jinak celý příběh Abrahama a Sáry je v první knize Mojžíšově, kapitola: Syn pravý a nepravý, Ekumenický překlad Bible.