Udělám si takovou malou analýzu dovolené. Dával jsem sem blogy ze svého putování na Svatou Horu a do Filipova. Rád se občas ohlédnu a řeknu si, co mi mé chování dalo a co vzalo.

Zažil jsem si takový plně dovolenkový den. Vstal jsem hned jak jsem se probudil a měl jsem pocit, že jsem vyspalý. Celý den jsem dělal jen činnosti, které mne bavily. To jest.

Dá se říci, že dneškem jsem ukončil asi cestování. Tedy dovolenkové.

Rozhodl jsem se a domluvil se s dámou, že pojedu navštívit svého přitele Honzu Luteru na Drahanskou vrchovinu.

Vyspalý jsem se vydal na poslední úsek pouti do Filipova. Předtím jsem dostal SMS, od Radky, že čte můj blog o bosých nohách, těžkostech a bouřce.

Dorazil jsem do Rumburku. Z Krásné Lípy jsem jel jednu stanici vlakem.

Jsem v Lužických horách a dělám okliky, neb jít po silnici č.9 znamená neustálou pozornost před projíždejícími auty. Takže mírně kličkuji.

Dorazil jsem oklikou do České Lípy. Cestou jedna bouřka, docela mírná, naštěstí jsem ji přečkal v autobusové čekárně. Na krokoměru sedmáct km, dopředu kolem deseti. Úděl oklik. Ale času dost.

Jo občas se povede. Dnešek má prostě své kouzlo jak si ukážeme. Všechno je jinak, ale ještě se to muže zlepšit.

Zakončil jsem včera v Roudnici v pensionu. Rozhodl jsem se, že si sedmnáctý den na cestě udělám volno. Ráno mne probudila SMS. „Pojedu odpoledne přes Roudnici. Jestli chceš dáme kafe.