Sčítám míli za mílí, sčítám chvíli za chvílí…

Jo občas se povede. Dnešek má prostě své kouzlo jak si ukážeme. Všechno je jinak, ale ještě se to muže zlepšit.

Jo občas se povede. Dnešek má prostě své kouzlo jak si ukážeme. Všechno je jinak, ale ještě se to muže zlepšit.

Není nad to ustlat si u chmelnice. Včera, když mě Jana přiblížila svým rychlým autem k Úšteku do vsi Ostrý, kde jsem si prohlédl kapli Božího těla, kde sem pak proválel odpoledne, večer si dal chleba se sádlem a škvarkami, plus šopský salát v místní kavárně, tak jsem měl pocit dobře proflákaného dne. Nabídku na přiblížení jsem přijal, protože Janu vidím velmi zřídka, časově se míjíme a pokud se setkáme, máme o čem mluvit. Takže posezení v kavárně v Roudnici a pak ještě čas v autě byl hodně přijemný.

Ale abych se vrátil ke chmelnici. Místo jak na tábor vyšité, rovné, klidné s výhledem do kraje. Zajíci se kolem mne pásly, prostě idyla. Jenže ráno před pátou jsem měl sem, že přijíždějí ruské tanky a drtí islamisty v Syrii. Jo i takové hovadiny se mohou slušnému člověku zdát. Leč nebyly to tanky a a islamisté zbaběle nezdrhali, pouze přijel traktor s cisternou a trambus s cisternou a začali pilně postřikovat chmel.

Naštěstí začali od druhé strany. Viděl jsem, že chtě nechtě musím sbalit. Překážel bych. A jak znám zemědělské pracovníky jim nějaký stan a chlap nijak nepřekáží. Klidně budou pracovat dál bez ohledu na to zda něco poškodí. Něco podobného jsem kdysi zažil, kdy jsem si u rybníka rozestal, tehdy jsem nenosil stan a myslivec s velkou legrací mi tábor přejel embéčkem. Hrozně se smál a ptal se jestli mám problém. Neměl jsem problém, dal jsem mu pěsti a hodil ho do vody. Pak jsem se musel rychle ztratit, protože chtěl volat policajty, nebo kamarády.

Inu třeba by se ti chlapci ráno vyhnuli, ale nehodlal jsem to zkoušet. Nakonec, když se někde pracuje, nepřekážím. Ti hoši si na svůj chléb vezdejší vydělávají ztěžka. Takže jsem sbalil, vypadl a šel dál. Došel jsem do Blíževedel, nakoupil, vyfotil morový sloup, usedl na lavičku, uvařil kafe, najedl se, housky s májkou jsem si dal a banán. Pak na tu samou lavičku ulehl, chvíli poslouchal místní sudičky, co probíraly světa běh a zdravě s taškou pod hlavou a ruksakem pod nohami usnul.

Zdravě jsem ve stínu lípy spal dvě hodiny. S tímhle nemám problém. Klidně na veřejnosti usnu, podobám se bezdomovci, ale spánek posiluje. Ptala se mě včera Jana jestlina mě někdo nepřijde. Třeba policajt. Říkal jsem ji, že nevím zda existuje zákon, cozakazuje spánek na lavičce. A co není zakázáno, je prostě dovoleno. To jen za totáče buzerovali slušné lidi tím, že nám vysvětlovali, že co není dovoleno, je zakázáno.

Mám to ale dnes kliku, když jsem se dostal do pěkného pensionu před Holany, tak jsem zjistil, že tu mají za hodinu svatbu a že mě vypakují. Inu, všechno hezké má své stiny, jak pravil onen gentleman, když mu přišel účet za tchýnin pohřeb. Ale kafe a colu mi ještě dali, prý až za hodinu sem svatba dorazí. Tak trochu v hezkém prostředí vorazím a kousek zas popojdu. Jo jo.