Vyspalý jsem se vydal na poslední úsek pouti do Filipova. Předtím jsem dostal SMS, od Radky, že čte můj blog o bosých nohách, těžkostech a bouřce.
Vyspalý jsem se vydal na poslední úsek pouti do Filipova. Předtím jsem dostal SMS, od Radky, že čte můj blog o bosých nohách, těžkostech a bouřce. Cituji: Máš to dobrý Jílku…jako Eliáš, když chtěl potkat Hospodina tváří v tvář. Po všech bouřích- hlas tichý a jemný… Tak ať se potkáš.“
Došel jsem tedy do Filipova k basilice. Zavřeno, na dveřích oznámení, že salesiáni jsou na dovolené. No budiž. Říkám si. „Panna Maria ví, že jsem došel. Klekl jsem si na schody, že se tedy pomodlím Salve Regina. Najednou jsem nemohl. Něco mne umlčelo, jen slzy mi tekly. Něco podobného jsem zažil v chrámu Zvěstovaní v Izraeli. V těhle místech ta moc je.
Vstal jsem, začal fotit, zastavilo auto, vystoupila starší dáma a precizní češtinou s nepatrným přízvukem se ptá: „Chcete si prohlédnout basiliku?“ Jasně, že jsem chtěl. Odemkla, nechala mne jít dovnitř. Prohlédl si kostel, sešel dolu do kaple, která stojí na místě toho zázračného uzdravení. Zase ta obrovská moc, která je tam přítomná.
Takže mám pocit, že se to Radčino přání splnilo. V tichém mlčení a vánku jsem se potkal.
Salve Regina, Mater misecordiae, vita dulcedo, et spes nostra salve…