Přišel mě navštívit bývalý klient. Po letech. Volal mi do Polska, že by se mnou chtěl mluvit. Řekl jsem mu, kdy budu doma a ať mi zavolá. Tenhle klient byl jeden z mých prvních pacientů v blázinci.

Stahoval jsem dnes fotografie z digitálu z cesty do Čenstochové a vlastně

Měl jsem včera smutek na duši, když jsem se vracel z dovolené a slunce krásně svítilo.

Tak, dorazil jsem k Majince. Přišla pro mne na nádraží. Sice jsem věděl zhruba jak vypadá podle fotek, ale stejně jsem byl překvapen. Třicet, matka čtyřleté dcery a vypadá na dvacet. Štíhlá, krásná.

Tak se bavím tim pisatelem/pisatelkou, co tak úpěnlivě hodnotí moje kvality a doufá, že se ji podaří z toho tady udělat žumpu, jako se to podařilo několika jedincům na abíčku.

Flákám se flákam.

Ušel jsem včera nějak hodně. I když v přestávkách jsem psal maily. Docela mě to bavilo. Zjistil jsem že potřebuji vyřidit nějaké důležité soukromé i pracovní věci, tak nebyl čas na blog. 

Jo, jsem časně zrána opustil vyhřátý pelech, uvařil kafe, chvíli dumal nad životem a pak se vydal zase na cestu. Cestou jsem objevil formanskou hospodu, tady tomu zřejmě říkají „zajazd.“

Ve čtvrtek, kdy jsem opouštěl Čenstochovou, bylo všchno jasné. Najdu výpadovku z města a zvuku známé řecké písně.

Došel zdravý do Čenchostové, pomodlil se, vyslechl mši svatou, prohlédl si klášter a vracim se k domovu. Slib, co jsem dal, jsem splnil. Mám radost.