Asi bych měl spíš psát něco jiného než blog, ale je noc z pátku na sobotu, probudil jsem se, přemýšlím o životě, o čem jiném také a piji kafe.

Už je středa a bude snad trochu volněji. Úterý je šíleně dlouhý den.
Osm hodin v Bohnicích, poté skupina a po skupině divadlo. Což je sice

Obul jsem dnes, po čtrnácti dnech, co jsem chodil bos, boty. Jel jsem na svatbu Simoně a Lukášovi a měl jsem za to, že trochu nepohodlí, které boty skýtají, si mohu dovolit.

Vždy, když mi někdo řekne, že jsem naivní a neznám ekonomiku, vzpomenu si na Henryho Forda, nebo Tomáše Baťu, kteří jsou pro mne vzorem toho, jak podnikat, hospodařit, rozvíjet kapitalismus.

Když má láska domlouvá výtisk plakátu, potřebuje na to 40 minut. Když
já domlouvám výtisk plakátů vystačím si se dvaceti vteřinami. Rozhovor ,

Jako si dělají psi značky o svém teritoriu, podobně si je dělají i ženy. Má láska si tak označila mou kuchyň.

Rozdíl mezi mužem a jinochem, jak kdysi dávno jsem četl u Platona je v tom, že muž louži obejde a jinoch do ní vstoupí a projde ji.

Předchozí tři odstavce, co jsem napsal jsem si po sobě přečetl a okamžitě smazal.

Trochu poesie na úvod od Mistra Vrchlického neuškodí.

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu – ale v duši věčný máj,