Trochu poesie na úvod od Mistra Vrchlického neuškodí.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
Trochu poesie na úvod od Mistra Vrchlického neuškodí.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy
,šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Vyrazil jsem bos do blázince. Lidé, tedy někteří si mě zvědavě prohlíželi, ale nekomentovali. Zatím. Všechny autority na pohyb, co v poslední době čtu se shodují, že chodit bos je prospěšné pro páteř, nohy samotné i psychiku. Zjišťuji, že dávám víc pozor kam šlapu, víc si hledím sebe sama, protože musím být pozorný a zároveň mě tahle pozornost docela uklidňuje.
Uvidím, jaký bude mít výsledek chození bos. Ráno jsem trochu váhal. Přeci jen, žiji v kultuře, která stanoví jisté mantinely, které říkají, co je vhodné a co vhodné není. Jenže na rozdíl od cyklistů na chodníku, bosými nohami nikoho neohrožuji. Možná budím údiv, jenže na udiv se nikdo nerozstonal. Běžely mi hlavou myšlenky, cp když bude pršet, co když se hodně ochladí. Váhal jsem, pak se rozhodl. Jako vždy, když se rozhodnu a udělám, ať se to týká například nákupu něčeho, co jsme chtěl, trochu mě brzdila cena, výrobku nebo služby, nebo pěší tůry, pak už prostě jen řeším ty potíže, které nastanou, nikoliv ty, které mohou nastat.
Rozhodnutím mažu katastrofické scénáře, které tím činem se jednoduše vypaří. Takže, překročil jsem bosý domovní práh, vydal se k tramvaji a už jsem jen sledoval, abych do něčeho nešlápl, případně si neporanil nohu. Rozhodnutí mě vrátilo do přítomnosti. Budu bosý celý den a budu to dělat tak dlouho, dokud nezjistím, co všechno mi být bosý může poskytnout. Jedině tak se člověk dozví, jestli to, co se říká a píše je skutečně pravda, nebo je to blábol.
Podobně jako stravování, či spánek v chladu, nebo cvičení jógových technik. Dokud člověk nezkusí, neví. Jsou věci, které mám ověření. Například ty jógové techniky, pěší putování, ale chodit dlouhodobě bos, to jen kdysi dávno, když jsem byl u své babičky ve Stakčíně, kde jsme měsíc chodil bos, pod vlivem četby. Jenže moc si z toho chození čistě bos nepamatuji.
Chození bos na koupališti také neberu jako moc bernou minci, protože večer jsem se obul a šel domu obutý. Tenhle experiment bude spočívat v tom, že nějaký čas budu chodit všude bos a až experiment skončí. Myslím, že minimálně skončí buď mrazy, nebo nemocí. Pak obuji boty a vyhodnotím celou akci.
Celý experiment posléze popíši, jako jsem popsal cvičení jógových technik, psychoterapii, nebo pěší putování či změnu stravování. Rád si o takových věcech něco přečtu, ale už se nedopouštím těch chyb jako kdysi, kdy jsem něco začal dělat a měl jsem pocit, že konečně jsem objevil svatý Grál, abych nakonec zjistil, že nic není tak horké, jak se uvaří. Teď už musím vyzkoušet. Nakonec zjistím, že autoři různých příruček na štěstí, rádi zdůrazňuji přednosti a zapomínají na negativa.