Předchozí tři odstavce, co jsem napsal jsem si po sobě přečetl a okamžitě smazal.
Předchozí tři odstavce, co jsem napsal jsem si po sobě přečetl a okamžitě smazal. Byl jsem natolik soudný, že jsem si říkal, že podobných pitomostí po internetu už kolují stovky a nemusím rozšiřovat řady mravokárných občanů, nespokojených se vším a všemi. To fakt ne.
Tak jsem si pro jistotu dal slaninu s vejci, čtyři jsem na pánev prsknul, předtím vypil kafe, pak čaj a začal jsem vidět svět jinak. Těch dvacet dřepů a dvacet kliků, skoro ani nezmiňuji, neb ta pravá budovatelská nálada lepšího života nastala až po tom gáblíku. Naštěstí mě zas rychle přešla. Do čtyř nemusím dělat nic, ve čtyři nasadím klobouk a vyrazím za prací do Libně. Nehodlám zde ani prezentovat návod na lepší život. Takových, ve všech světových jazycích také po netu koluje několik desítek milionu. A pořád nic. Světový tým se nijak nelepší. On je také totiž problém s tím, že se ty návody poměrně rychle mění ve východiscích.
Zrovna jsem si přečetl, že podle nějaké důkladné statistky, mírná nadváha nijak neohrožuje délku života, spíše se dá říci, že ten život prodlužuje. Tak takovéhle poznatky se dozvídám. Zrovna, když jsem nedávno dočetl bezvadnou knihu o paleo, jak štíhlá postava zaručuje dlouhý život. Pochopitelně zcela šťastný život. Paleo stravu momentálně praktikuji. Slanina, vejce, celý čtyři, avokádo a kafe byl základ se kterým jsem vstoupil do nového dne. Uvidím, jestli bos a s paleo stravou, plus režírováním nové hry upadnu do naprostého štěstí.
Jím tedy paleo, chodím bos, v blázinci se mě ptaly sestry, co na to říkají spoluobčané se mnou cestující v MHD. Nevím, ale včera jak jsem šel na autobus do Řeporyjí, se ptala zcela bezelstně jedna malá holčička, tak tříletá, tatínka, „Proč ten pán je bos tatínku?” Tatínek byl evidentně v rozpacích, protože mě zřejmě nechtěl urazit vysvětlením, že jsem magor, tak odpověděl dost neurčitě, ale nenechal jsem holčičku tápat, otočil jsem se a vysvětlil ji, že jsem chudý a nemám na boty. Byla spokojená, akorát mě zklamalo, že tatínkovi nenavrhla, aby mi nějaké boty koupil. Tak třeba příště.
Podobné téma a dotazy měli klienti na skupině. Vysvětlil jsem jim na konci skupiny, že je mi celkem jedno, co si lidé říkají, protože vždy si v takovém případě položím otázku, jestli moje bosé nohy v rámci experimentu, zda chození bos je tak zdravé, jak se říká, ohrožuje něčí svobodu, nebo jen v něm vyvolává nějaké nepříjemné pocity? Pokud neohrožuje jeho svobodu, pak mě nijak neomezuje jeho libovolný nepříjemný pocit, z mých bosých nohou a ni jeho smýšlení.
Zajímá mě zda ty, či ony návod na zdraví a štěstí jsou opravdu tak úžasně zdravé, jak se říká, nebo je to zase jeden z těch mírně zavádějících tvrzení, kterých jsem za svého života skutečně odhalil víc než dost.
Mám na mysli některá tvrzení o praktikování jógových technik, skvělosti makrobiotické stravy a dalších jiných, co se vydávaly za neutuchající zdroj štěstí, věčného mládí atd. Čas a prověrka návodů odhalila skutečnost. Jo pochopitelně různá omezení přispěla k celkovému dobrému naladění. Teď mám na mysli vlastní osobu, ale možná to samé prospělo i jiným. Nepochybně se sem tam něco provozováním těch technik zlepší. Ale jako návod na nepřekonatelné štěstí bych to zas až tak neviděl.
Si tak myslím, že žádný člověk se nevyhne výkyvům nálady, stejně jako se nevyhne potížím a problémům, stárnutí, či občasným zdravotním potížím. Prostě se naučí více či méně, všechno, co život problémového přináší, lépe snášet. Rozhodně není nikdy nikdo nad věcí. Jen v těch příručkách na štěstí, guruové vystupují jako oceloví hoši a dívky, jenže letmý pohled ukáže, že vše je jinak. Řekněme, že nejsou z ocele, ale někteří mají slušný trénink a slušné brnění, co je před ledasčím ochrání.
Také jsem dostal otázku, zda mé chození bos nesnižuje mou autoritu u terapeutického týmu, nebo pacientů. Nevím, musím se zeptat. Je docela možné, že se najdou i tací, co preferují formu, před obsahem. Boty preferují před tím, co mám v hlavě a co jim pro ně důležitého nabízím. Znám lidi, kteří pokud najdou v textu nějakou gramatickou chybu, či odchylku od zavedeného, už dál ten text nečtou bez ohledu na obsah.i
Ano i tací neoblomní jsou mezi námi. Jenže nějak mám pocit, či tušení, že v takovém případě se nejedná o můj problém. Maximálně mohu zjistit, že zcela neovládám gramatiku. Při tomhle zjištění mi snídaně chutná i tak. Ovšem, po napsání několika knih a spolupráci s několika korektory zjišťuji, že ani profesionální korektoři v této oblasti neumí všechno. Pomlouvají jeden druhého a nacházejí chyby v opraveném textu.
Na tohle téma jsem diskutoval a diskutuji s lidmi, kteří se mě ptají na tyhle věci. Pokud, chce někdo experimentovat, pak musí mít odvahu ten experiment podstoupit a ověřit, zda fakta odpovídají tvrzením. Věřit mohu neviditelnému Bohu a v neviditelného Boha, ale lidská tvrzení si docela rád ověřím. Ale. Všechna tvrzení si zas ověřovat nemusím. Třeba věřit tomu, že skok z pátého patra se dá přežít celkem ve zdraví. Jistě, jsou takoví lidé, ale jejich méně, než těch poškozených a mrtvých, co něco podobného absolvovali.
Život je holt zajímavý právě v té nedokonalosti. Sice je občas náročná na zvládání, ona nedokonalost lidí, prostředí i všeho dalšího, ale zase jeden se nenudí. A o to jde, Nuda je nedostatek ochoty se učit nové věci. A nedokonalost vlastní i druhých pořád poskytuje nové příležitosti, jak se naučit něco zvládnout. Je toho tolik, že se člověk stejně nikdy nedostane na úroveň andělů, ale s tím se dá na světě docela slušně žít. Jo jo.