Jaké botky neprochodky a ruksak na záda?
Napsal mi čtenář jménem Jakub, že by se rád dal na dráhu chodce světem pěšky chodícího. Prý jestli bych mu neporadil, jaký ruksak a jaké botky, jestli je dobré chodit naboso a jiné otázky.
Napsal mi čtenář jménem Jakub, že by se rád dal na dráhu chodce světem pěšky chodícího. Prý jestli bych mu neporadil, jaký ruksak a jaké botky, jestli je dobré chodit naboso a jiné otázky.
Kolega, jménem Milan byl příjemný společník, vypili kávu, a Jolana se s lehkým zdráháním, které vypadalo jako pravé, se nechala pozvat na návštěvu.
Nějak jsem se dal na uměleckou činnost. Začal jsem psát romány, pokouším se dělat do divadla, dokonce už jsem dal dohromady umělecký ansámble, herce,herečku,scénáristku a výtvarnici.
Včera, když jsme s Adélou diskutovali na téma scénáře, napadlo mě, že bych mohl rozvinout jednu postavu ze skupiny, kterou jsem si vymyslel v románu „Paradox abstinence” A to lékařku Jolanu.
Dopsal jsem knížku. Román. Po půl roce. Dával jsem si na čas. Je to můj první román. Jsem zvědavý, jak ho veřejnost přijme. Nebude dlouhý.
Ozval se mi po čase člověk, který ke mě chodil nějaký čas.
Skupina pomalu končila a Jindřich měl o čem přemýšlet. Nejen on, ale i ostatní členové skupiny, kteří měli partnerky, nebo partnery.
Dostal jsem od klienta úžasnou radu, jak vylepšit nácvik úderů a kopů, které trénuji na svém zánovním trenažéru. Prý je dobré, mít při kopaní na hlavě knihu a snažit se aby nespadla z hlavy.
Dorazila předevčírem Adéla. Přečetla poslední kapitoly knihy, co připravuji do tisku, ”Paradox
abstinence,” tedy ty naposled mnou napsané, pak jsme chvíli
V půl jedenácté, časně zrána, jsem vstal,hned jak jsem se probudil. Ještě
rozespalý jsem snědl kousek kachny a
bramborovou kaši k snídani. Poslouchal jsem sestřino vyprávění o životě v na