Napsal mi čtenář jménem Jakub, že by se rád dal na dráhu chodce světem pěšky chodícího. Prý jestli bych mu neporadil, jaký ruksak a jaké botky, jestli je dobré chodit naboso a jiné otázky.
Napsal mi čtenář jménem Jakub, že by se rád dal na dráhu chodce světem pěšky chodícího. Prý jestli bych mu neporadil, jaký ruksak a jaké botky, jestli je dobré chodit naboso a jiné otázky. Tak tedy Jakube. Abych to nemusel psát dalším zájemcům. Botky zásadně kožené, tedy trekové nosím na své dlouhé cesty, nosím je dokonce i když se jdu projít odpoledne do Prokopského údolí. Dobrými botami tohoto typu se nedá nic zkazit. Žádnou značku nepreferuji, dávám na pocit. Zatím jsem se ještě nezmýlil. Ty méně kvalitní byly méně kvalitní jen v tom, že s e dříve rozpadly. Jedny dokonce už po čtyřech tisících kilometrech. Laciné boty, které nebyly trekové jsem si koupil jednou a zjistil sem, že stále platí. Chudý člověk, co jde daleko na botách by šetřit neměl.
Na boso nechodím, bavlněné ponožky nosím. Skvěle sají pot, nohy se nezapařují a nedřou se díky soli vylučované z těla.
Co se ruksaku týče. Od chvíle kdy jsem objevil krásu ruksaku s bederním pásem, jsem jich vystřídal několik. Raději mám větší, tak kolem sedmdesáti osmdesáti litrů, abych si do něj dal vše potřebné. Pravdou je, že samotná cesta ukáže každému, co potřebuje a co nepotřebuje. Většinou si každý začátečník toho nabere tolik, že má pak potřebu cestou zahazovat nepotřebné věci, které se zpočátku zdály velmi potřebné. Neumím říci, tahle značka je skvělá, tahle ne. Každý ruksak různých značek, který jsem měl a mám, má své výhody a nevýhody. Zvykl jsem si na každý. Večer po denní dávce kilometrů ho upřímně nenávidím.
U mne je jeden problém s radami v tomto směru. Vím totiž, že po jistém čase, mě je každý ruksak těžký, každé boty po určitém počtu kilometrů jsou na nohách potíží a tlačí. Na konci každé cesty si slibuji, že příště už tedy ani krok, hezky někam s nějakou slečnou k moři, kde se budu se slečnou milovat na pohodlné manželské posteli v luxusním hotelu a ne, že si místo užívání slastí dívčího těla budu někde hledat alespoň trochu rovné místo na spaní, odkud vyházím napřed kameny a větve aby mě to tlačilo minimálně.
Tyhle sliby se mi zatím nepodařilo splnit zcela. Dvakrát jsem byl na týdenní dovolené s dámou, pohlednou, dokonce sem ji miloval, ale dovolená podle mého gusta to nebyla. Stýskalo se mi po holé zemi, stanu a spacáku. Ta dáma mi to neodpustila dodnes. Jenže, s tím neodpuštěním musí žít ona. Tak to je asi všechno. Mapy, doklady, peníze, to je asi zbytečné připomínat, na takové cesty se vydávají myslící lidé. Nebo by tomu aspoň tak mělo být. Doporučuji do smart phone navigaci. Nedávno jsem si koupil i pro pěší. To je při dobitém telefonu šikovná pomůcka, ale bacha v pustině. Nic zatím nenahradilo starou dobrou papírovou mapu do igelitu zavařenou.
Tak to bude asi všechno. Cesta každého naučí a každému ukáže. 🙂