V jednom komentáři na Abíčku k blogu „Běžte už k čertu,” se praví. Cituji: Predstavme si, ze by svet vypadal jak si ho maluji Jilkove a jemu podobni, svet silnych a uspesnych.

Česká pošta opět nezklamala. Ajka mi poslala cukroví a sušené ovoce, měla to chudinka vypočtené že mi zásilka udělá radost před Vánoci, ale poště se kouzlo nepovedlo. Radost jsem měl až po Vánocích.

Tak jsem se včera vybavoval na Skype s jednou svou známou. Skype nemám dlouho. Bránil jsem se mu a vlastně, tak trošku jsem němu byl nedůvěřivý. Nedůvěřivý protože jsem s ním neuměl zacházet.

Vánoce pomalu odplývají, klidu a odpočinku přibývá. Jako kombinaci tuhle skutečnost nevnímám vůbec zle. Vyspalý, odpočinutý a ještě mě snad několik dní klidu a odpočinku čeká.

Noc a ticho. Takhle si také představuji Vánoce. Dostal jsem několik pozvání abych strávil u lidí, kteří mě mají rádi. Jedno z nich mi nabídla Jana. Jana je moje čtenářka a občas si voláme.

Možná jste čekala jiný blog a možná i jiný názor. Použil jsem váš mail jinak. To co jsem v něm četl bylo smutné a i když si to neuvědomujete, bylo v něm mnoho pohrdání muži.

Psala mi jedna feministka, jak lituje muže, kterým žena vládne a jak si ženy po generace, dokázaly sami poradit bez mužů. Přečetl jsem si to dílko a rozesmál se.

A tak ani nevím, co na ten dlouhý list napsat. Možná bych měl vyvracet, nebo se hájit a případně vysvětlovat. Na chatu jsem to já, v blogu jsem to já a ve skutečnosti v té realitě jsme to také já.

Dostal jsem dnes smutný dopis od jedné své klientky. Píše mi o své rodině z malé hanácké vísce, tradicích, příbuzných, co se scházejí z celého světa. Dělá si o ně starosti.

Našel jsem zalíbení ve fluxboxu. Pro jiné čtenáře než ábíčka mluvím o příjemném rychlém grafickém prostředí, které se používá jak v Linuxu, tak například v NetBSD, FreeBSD a OpenBSD.