Moderní metoda
Chodím domů dost utahaný, ale má ono utahání jednu výhodu. Bez nějakých okolků zapadnu do postele a spím.
Chodím domů dost utahaný, ale má ono utahání jednu výhodu. Bez nějakých okolků zapadnu do postele a spím.
Martin v sobotu dorazil akorát, dali jsme kafe a vyrazili na squosh. Na Lhotku. Vydržel jsem celou hodinu, až ke konci jsem už byl mírně pomalejší, kupodivu jsem dnes bez nějakých potíží.
Jda z blázince domů, stavil sem se v obchodě, koupil si iPhone 4S a jeans značky Lewis. Takové malé cvičné Vánoce, abych toho na Vánoce neměl tolik.
Vlasta měla tak trochu pravdu s oslovováním „zlato.” Jindřichovi se líbila, stál o ni, ale jak si Vlasta vzpomínala, ne nadarmo si uvědomila, že opravdu jí nehledal, nijak se nesnažil být v její příto
Měl jsem od pátku volno, ale takové,že bych si ho odpustil. Prochladl jsme a zánět močového měchýře. Nic příjemného.
Tak jsem dnes zaplatil poslední splátku na půjčku ve výši 1 500 000 Kč a mám ji z krku. Půjčil jsem si na byt od člověka, který mezitím zemřel, takže jsem splácel rodině.
Šel rychlým krokem po ulici, přitom přemýšlel, jak a kdy zavolá Haně, že přijde, když slyšel za sebou příjemný známý hlas. „Kam tak ženeš, že mě ani nepozdravíš?” Otočil se a ona to Vlasta.
Nějak se začínám zase bavit životem. Ne že bych se dosud nebavil, ale v poslední době je té zábavy nějak víc. Seznamuji se s novými lidmi, hlavně ženami.
Cestou z blázince jsem se stavil jako obvykle na dobré jídlo, a cestou jsem dumal na pokračováním, příběhu Jindřicha, který jsem začal psát v pokračování knihy, kterou jsem vydal pod názvem: „Ze závis
Vždy, když čtu různé citáty na téma, jak někoho rozzuřit svou dobrou náladou, odpuštěním a podobně, myslím si něco o mindrácích pisatelů, šiřitelů těchto rádoby vtipných jedinců vůči druhým lidem.