Ukázka z připravované knihy…Paradox abstinence…kapitola 35

Skupina pomalu končila a Jindřich měl o čem přemýšlet. Nejen on, ale i ostatní členové skupiny, kteří měli partnerky, nebo partnery.

Skupina pomalu končila a Jindřich měl o čem přemýšlet. Nejen on, ale i ostatní členové skupiny, kteří měli partnerky, nebo partnery. Poslouchali napřed vyprávění Kamila, majitele malého zahradnictví sídlící za městem,který popisoval stav svého manželství. Do skupiny přišel asi před rokem, byl velmi motivovaný, jak říkal Jindřich: „správně uvědomělý,” mluvící jako kniha, stále se honosící podporou své ženy a rodiny. Najednou se zdálo, že láska ženy je tam tam a rodina se na Kamila zlobí, že dává přednost terapii, místo toho aby čas, který věnuje návštěvě skupiny, věnoval firmě a práci.

Jindřich tiše zuřil, protože si dobře pamatoval Kamilovu ženu z jednoho setkání, kdy ona zásadě hovořila o Kamilovi a sobě, v množném čísle, tak jak někdy hovoří matky malých dětí. „Už nám rostou zuby, už se sami chodíme na nočník” atd. Radka, jak si pamatoval jméno Kamilovy ženy mluvila v tom smyslu, jak tu abstinenci zvládají, jak se učí žít s těmi chutěmi. Pak se jí zeptal o kom vlastně mluví. S údivem zjistil, že mluví o svém muži. Sama o sobě se mu nelíbila, ale tu nelibost si tehdy nechal pro sebe. Z rozhovoru zjistil, že „náklonnost” z její strany je obdobná, navíc, měla poznámku na téma Jindřichova původu a počtu rozvodů, evidentní bylo, že Kamil doma mluví o skupině a jejích členech. Pochopitelně nijak extra dobře.

Tím se zas až tolik nezabýval, Kamil to při skupině, kde Jindřich tuhle otázku otevřel, popřel. Jindřichovi nezbylo, než věřit, že si Radka informace o členech skupiny opatřila z jiných zdrojů. I Honza podotkl. Že Děčín není zas až tak velký. Jindřich dnes zuřil a zároveň horečně přemýšlel ze dvou důvodů. Nejen Kamil, ale i Blanka, která bydlela u rodičů, se přidala při popisu Kamilova líčení, jak ho žena kontroluje, jak se jí musí hlásit, jak mu občas dává dýchnout, když se někde zdrží, jestli nepil. Honza se jen zeptal Kamila. „Tohle jste si domluvili?” Kamil zavrtěl hlavou. „Ne. Ale v poslední době, když se bráním, mi vyhrožuje rozvodem. ”

Jindřich nevydržel a vyjel na Kamila: „Ty vole sem ti jasně říkal, že ona nemá na tohle nárok, a ty si mi vysvětloval, že jak je to dobře, když tě hlídá. Pavla je psychiatr a dát mi dejchnout, aniž bych si to s ní předtím domluvil, kopnu ji do prdele a brzdí až v Opavě.” Honza ho zastavil: „Máš něco na srdci, něco důležitýho, tak zkus to říct jinak!” Jindřich se nadechl, otočil se ke Kamilovi. „Hele, uvažuj, věřím ti, že nechlastáš, děláš, staráš se, tak z jakýho zasranýho důvodu, si necháš tohle líbit? Copak je jediná na světě? Pošli ji do prdele ať se rozvede a je to.”

Kamil jen zamítavě vrtěl hlavou, v očích měl slzy, stejně jako Blanka. Honza se jich zeptal. „Ty slzy mají jaký důvod?” Blanka pokrčila rameny. „Jen ten, že už mě nebaví poslouchat, jakou jsem udělala rodině ostudu, jaká sem blbá, jak jim nemůžu nikdy splatit všechno co pro mne udělali.” Odmlčela se a jen tiše plakala. Kamil pokračoval z ani. „Něco podobného a k tomu ještě, jak málo vydělávám, jak by bylo dobrý, to zahradnictví prodat, najít si zaměstnání a koupit Radčině dceři byt, aby z toho něco bylo. Jak byla aspoň sranda, když jsem chlastal, protože jsme někam šli, teď nejdeme nikam, ona jen sedí doma a chce žít. ”
o

Honza se jen zeptal. „Prodáš firmu?” Kamil zavrtěl hlavou. „Neprodám, ale Radka se asi rozvede, protože chce ten byt. A když ho nedostane, tak prý nemá důvod se mnou zůstat. Že nechlastám ji nezajímá, prý si myslela, že když přestanu chlastat, budu vydělávat mnohem víc. Že bude veselo, a zatím jen prý dělám, nebo jsem na terapii. ” Jindřich nevěřícně kroutil hlavou. „Ty fakt s ní chceš bejt?” Hlavou mu běžela Magda a Hana. Otočil se na Honzu. „Tak si ji pozvi, ne a promluv s ní, tohle přeci není možný.”

Honza se na něj podíval: „Co prožíváš?” se zeptal. „Vztek a lítost.” Odpověděl Jindřich. „Kdysi, ze začátku mě Magda prosila, abych přestal, nedal jsem na ni, neslyšel jsem, neviděl jsem. Docela ji chápu, že zdrhla. Docela ji chápu, že se chovala jak se chovala a chová. Ale tohle mi přijde jako strašná nespravedlnost. Kamil udělal co mohl.” Honza přikývl, „taky si myslím.” Kamil zareagoval podrážděně. „Ona si to nemyslí, už přinesla papíry, že se bude rozvádět. Co jsem udělal špatně? Myslel jsem, že když budu abstinovat, bude všechno dobrý.”

Honza zavrtěl hlavou, „neudělal si nic špatně, tvoje žena je jen spoluzávislá a podle toho se chová, stejně jako ty je netrpělivá, chce všechno hned, nebere na nic a nikoho ohledy, manipuluje s tebou, jako s ní manipuluješ a manipuloval si s ní ty. Tahle situace přeci není ve skupině poprvé.”

Otočil se ke skupině: „Už to znáte. Zlepšíte se a někdy se stane, že vás tlačí zpátky. Ztracejí nad vámi moc. Stejně tak Blančiny rodiče. Pořád se k ní chovají jako k provinilému dítěti, protože ona se jako provinilé dítě chová. Dovoluje jim věci, které si prostě dospělý samostatný člověk líbit nedá. Třeba kontrolu, kde byla a s kým.? Nebo s e dát fackovat. Vy jste pili, fetovali, hráli, lhali jste, kradli a podváděli a oni vám to trpěli,. Měli z toho své zisky. Teď jste dospělí a ni to nemohou pochopit. Pořád mají pocit, že jste malí a musí vás hlídat, kontrolovat. ”

Jolana vyletěla. „Jaké zisky měl můj chlap z toho, že jsem byla věčně zlitá, věčně nepoužitelná?” Honza se usmál. „Jaké? Prostě byl litovaný, všichni ho obdivovali, jak je obětavý, jak tě zachraňuje. Až když už to přesáhlo jeho možnosti, zdrhnul. A teprve tehdy si s tím něco udělala. Stejně tak Kamilova žena, dokud Kamil se po opici kál, dělal provinilého, tak ona byla ta skvěla, ta která držela celou rodinu, která zachraňovala firmu. Mluvil jsem s ní.” Vysvětloval Jindřichovi. „Nedá si říct, je uražená, protože má najednou dospělého mužského, co se zajímá o rodinu, o provoz rodiny, plete se ji do věcí, do kterých se neplet. Rozhoduje si o tom, co bude dělat, kolik toho bude dělat a jaké má priority ve svém volném čase.

Znovu se otočil ke Kamilovi. „Chceš se rozvádět?” Kamil zavrtěl hlavou. „Nic neslyším,” zvedl hlas Honza. „Nechci se rozvádět!” zařval Kamil. „Tak jestli se nechceš rozvádět, tedy nepodepisuj žádné papíry k rozvodu, nestěhuj se, zůstaň, kde si a ať si Radka, ten rozvod užije. A obstará. Kdyby se tě ptala, kdo ti tohle poradil, tak klidně řekni že já.” K Blance dodal: „Doufám, že ti z toho tady došlo, že jsi velká, dospělá a jestli chceš být samostatná, víš co máš udělat. Jestli nevíš, zeptej se na příští skupině. Pro dnešek konec.“

Jindřich chtěl něco namítat. „Řekl jsem konec, tak konec, jděte domů a přemýšlejte o své dospělosti.” Rázně ukončil jakékoliv pokusy Honza. Tak šli domů, Jindřich hned volal Pavle. Naznačil o co šlo. Pavla mu jen řekla. „Týpku, jsem s tebou, že jsi skoro dospělý, přiznej se, že si zase mluvil jak dlaždič? Honza ví, co dělá, ty už skoro taky a ten chlapec s tím děvčetem prostě musí dospět, to je celé. Nakonec, víš o tom, že nemáš nic vynášet ze skupiny? Ale existuje na tohle téma literatura, tak si ji přečti a nekoukej po ženských, v sobotu večer se uvidíme v Praze. Mám tam nějaké jednání kolem bydlení. Ne nevyzvídej, včas se všechno dozvíš.