Jako si dělají psi značky o svém teritoriu, podobně si je dělají i ženy. Má láska si tak označila mou kuchyň.
Jako si dělají psi značky o svém teritoriu, podobně si je dělají i ženy. Má láska si tak označila mou kuchyň. Víko z remosky na základě pozorování jak odkládám víko na dřez, položila víko na povrch, který byl jaksi lehce méně odolný. Inu, mám značku na lince, že se tu pekl králík. Byla z toho asi nešťastná víc než já, pořád říkala: „Tak jsem si tu udělala značku.”
To ovšem nebylo jediné „neštěstí” včerejšího dne. Cestou do knihovny jsme si udělal puchýř na chodidle a ukopl palec. Sice jen lehce, ale byl jsem poučen, „že není zlato všechno, co se třpytí. ” Ani chození bos po městském asfaltu. Chodníky z asfaltu nejsou nejvlídnější prostředí na bosé nohy, ale zřejmě jsem přehnal délku ujité vzdálenosti. Ale chodit se dá i s tím puchýřem, nakonec na tohle jsem zvyklý ze svého pěšího putování. Puchýř se propíchne, přelepí a jde se dál.
Tohle je má metoda zacházení s puchýři. Docela se mi osvědčuje. Vlastně ani jinou pořádně neznám. Takže jsem s ní vystačil víc jak čtyřicet let. Teď budu muset najít optimální délku vzdáleností, jež jsem schopný ujít bos bez puchýřů. Dá se to trénovat. Aspoň co vím. Klient také dorazil.
Pobavil mě. Napřed spustil uvědomělou tirádu, jak je život v abstinenci krásný, postupně z něj vylezlo, že se během tří týdnů dvakrát zhulil trávou a třikrát opil. Musel jsem mu sdělit své mínění, že rozhodně neabstinuje, pouze dělá přestávky v pití alkoholu a hulení trávy. Argumentoval, že je to těžké potkat kamarády a nebo si nedat se ženou dvojku bílého.
Holt měl viníky. Ujistil jsem ho, že nemám žádnou potřebu jeho změny života a pokud se mnou uzavřel kontrakt na změnu života, což v jeho případě je jeho zájem, pak nedodržel svůj vlastní kontrakt a já pokud bude pokračovat ve stejném stylu, buď ten kontrakt vypovím, nebo ho budeme muset přeformulovat. Prý bude ten kontrakt tvrdě dodržovat, pravil. Jo jo. Já pravil, že si na to představení koupím lístek do první řady.
Ono je skutečně docela těžké změnit chování a začít jinak. Postupně, pomalu, vzdávat e starých návyků i občas dost velké části známých. Začít chodit bos je jednoduché, začít abstinovat také, ale setrvat a vydržet už je práce na roky a změny jdou po milimetrech. Denně několik milimetrů, udělá za rok pár metrů. Mnohým se to zdá málo, ale je to jediná možnost jak mít ten způsob života pod kontrolou.
Bez bot nebo abstinovat od alkoholu drog, znamená být pozorný, nepřehánět, nebýt zklamaný z malých úspěchů, protože většina lidí a závislí trojnásob, chce všechno hned a teď. Ne zítra, za rok, ale hned. Vždy, když začnu s něčím novým, jako je divadlo, IT nebo změna stravy, uvědomuji si z nelibostí, že hezky se o výsledcích čte, hůře se dosahují. Jde o to eliminovat nelibost a zkoušet vidět pozitiva.
V každé oblasti jsou. Někdy je jich víc, někdy méně, ale vždy jsou. Jde jen o to je nepřehlédnout. Byly doby, kdy se u mne v pracovně sešlo pár lidí a chtěli hrát divadlo. Neměl jsem divadlo, neměl jsem režiséra, jedna jediná žena, která věděla, co znamená hrát divadlo. Lepili jsme vše po kouskách scházeli jsme se jak jsme mohli a najednou byl sál, peníze na provoz, diváci a hra běžela.
Byly chvíle, kdy jsem toho chtěl nechat, protože jsem si byl vědom toho, že jsem amatér, který režíruje protože si nikdo nemá zájem jeho hru z profesionálů přečíst a mají ji za ztrátu času. Ti lidé kolem mě, neuměli hrát, dopisoval jsem vše za chodu. Stejně tak, když jsem před třiceti lety začal abstinovat. Všichni mi líčili, jak budu šťastný, když budu abstinovat, vše bude báječné a místo toho mě doháněly staré neřešené problémy.
Ale i přes ty problémy, bylo najednou zajímavé zjišťovat, že ubývají, že sem tam občas mi nějaká holka řekne. „Už máš ty oči čistý, už v nich není ten zmar a beznaděj, když si chlastal a fetoval. ” Najednou byl čas i na zábavu, nejen na řešení problémů. Peníze přibývaly, už neubývaly, musel jsem je sice počítat, ale bylo na vše, co jsem potřeboval. Nebylo na vše, co jsem chtěl, ale co jsem potřeboval, to jsem měl.
A tohle mi docházelo. Postupně jsem se naučil trpělivosti, sebeovládání, což jsem přesně vždy v životě použil, čas strávený v terapii a v psychoterapeutickém výcviku, kde jsem k tomu přišel, byl investovaný čas, jak jsem jen nejlépe mohl investovat. Dovednost, která se hodí vždy a všude. K nezaplacení. Používám tyhle dvě schopnosti, naučené, neustále trénované, všude v každé činnosti. Terapie, divadlo, IT i v chůzi bos. Cokoliv.
Stejně jako při pečení králíka. Ten se i přes tu nepozornost mé lásky, co označkovala mou linku a ještě mi tu svou nepozornost chtěla nějak psychoanalyticky zdůvodnit, povedl a jedli jsme u jednoho stolu. Takže nakonec hezký sobotní večer. Jo jo.