Zakončil jsem včera v Roudnici v pensionu. Rozhodl jsem se, že si sedmnáctý den na cestě udělám volno. Ráno mne probudila SMS. „Pojedu odpoledne přes Roudnici. Jestli chceš dáme kafe.
Zakončil jsem včera v Roudnici v pensionu. Rozhodl jsem se, že si sedmnáctý den na cestě udělám volno. Ráno mne probudila SMS. „Pojedu odpoledne přes Roudnici. Jestli chceš dáme kafe. Jana“ jasně, že jsem chtěl.
Volný den a k tomu kafe s Janou, to už je hezká dovolená. Dal jsem snídani v pekařství, koupil co potřebuji, pak jsem u Billy ve stinu chtěl čekat. Jenže přišli dva bezdomovci, měli sebou krabicový čůčo a chtěli se kamarádit. Vyklidil jsem prostor. Nemám nic proti bezdomovcům ani čůču. Jen jsem si představoval život ve volném dni jinak. Našel jsem osamělou lavičku ve stinu, tašku dal pod hlavu a nohy na ruksak a ve stínu lípy ležel, přemýšlel a čekal.
Čekalo se mi a přemýšlelo dobře. Klid, občas kolemjdoucí. Čas běžel jako voda. Umím čekat, nenudím se, odpočivám. Ve 13:15 telefon, že je Jana v Bille. Už předtim jsme se domluvili, že se tam někde sejdeme. Sešli, dali kafe, nabídla mi, že mě vezme na Úštěk kam jela za kamarádkou. Prý na vrchu Ostrý je . obnovená kaple. Zdál se mi její návrh jako skvělý nápad.
Teď sedím na tom vrchu, nádherný rozhled do kraje. Jo naši předkové si uměli vybrat místa. Kaplička je opravena. Zpřístupněna, mrzí mě, že nemám vodu. Utábořil bych se tu. Ale ještě nějaký čas setrvám. Jak jsme tak s Janou povídali, řekl jsem ji, že letos už asi opravdu naposledy takhle pěšky. Přestávám už na to mít. Už musim hodně odpočivat. Zmáhá mě každodenní chozeni, hledání tábora. Tělo mi říká, že jsem tak těsně před hranou. Roky chlap nezastaví. Bylo toho za těch 47 let, co tuhle kratochvili provozuji už hodně.
Sem tam někam na pár dní vyrazit, ale už nikdy nepřejdu Severní Ameriku z Aljašky na Floridu pěšky, jak jsem kdysi plánoval. Tak aspoň, že tu Kanadu jsem před sedmi lety zvládnul. Poslední opravdu velká cesta byla z Prahy do Padovy. Od té doby už kilometry ujité za měsíc se zkracovaly. Holt všechno jednou začiná a jednou končí. Pamatuji jak jsem před lety vyrazil poprvé sám. Bylo mi osmnáct a celý život i svět byl přede mnou. Jo jo.
…tulák má v poli stoh, pak jen pár bosých noh…sám pěšky za obzor musí jít…a on si přesto zpívá, že doma na stráni vítr se prohání, a že tam voní hloh…