V minulém blogu jsem se rozepsal o lidech, kterým se říká „Distributor viny.” Myslím, že by bylo dobré napsat něco o jejich protipól a to: „Nositel viny.”
V minulém blogu jsem se rozepsal o lidech, kterým se říká „Distributor viny.” Myslím, že by bylo dobré napsat něco o jejich protipól a to: „Nositel viny.”
Navštívila mne nedávno jedna dáma, která by mohla být takovým prototypem viny, kdyby nebyla spoluzávislá. V životě spoluzávislého a závislého jsou faktory zesilující distribuci viny a následné stání se nositelem viny zesilující právě o onu závislost, kdy se stává nositelem viny nejen partner, ale i děti, sousedé, kolegové práci, někdy celý svět. Závislý jako distributor viny skvěle ovládá manipulaci jak obvinit celý svět ze svých potíží. Od velmi jemných způsobů, podávaných „zdvořilou formou” až po brutální obvinění, spojené často s fyzickou agresí jako formou trestu za způsobené příkoří, kterého se závislému dostává ze strany okolí.
Jako obvykle, ptala se ona klientka, kterou bych zatím pracovně nazval „oběť,” ptala, co má udělat aby byl její muž šťastný v životě, co dělá špatně, že pije, čím vlastně ho dráždí atd. Obvyklé otázky a má obvyklá odpověď, která by se dala shrnout asi do tohoto vyjádření.
Pokud váš muž má problémy, pak jen z toho důvodu, že pije. Čím víc pije, tím větší má problémy, tím se stává přecitlivělejší, depresivnější, tím víc se cítí ohrožený všemi lidmi, kteří se najednou ukazují jako schopnější, spolehlivější, výkonnější, tím víc v něm vzrůstá pocit méněcennosti, bezmoci a především strachu.
Pochopitelně jako lidé máme zcela běžně starosti, jako lidé máme problémy například psychického a nebo sociálního rázu, aniž bychom byli nadměrní pijáci alkoholu, feťáci na tvrdých drogách, nebo patologičtí hráči. Pokud jsem ovšem zdraví po psychické stránce, více či méně se s nimi vyrovnáváme niž by to ohrožovalo naši morální nebo sociální integritu. Každý máme svoje schopnosti, které nám umožňují život ve společnosti, spolupráci s druhými. Většinou bývá problém nikoliv ani tak v psychice, nízkém sebevědomí, ale v tom, že přijmeme hru na dokonalost. Dala by se ta hra popsat asi takto.
Jsem dobrý, jsem výkonný a mohu totéž vyžadovat i od svého okolí. Protože když ostatní budou chtít, mohou se vypracovat na mou úroveň. Tady se zastavím: Většina lidí, když řeknu nebo napíši: Každý si může v životě polepšit, každý má má možnost něco pro sebe udělat… Okamžitě mnozí nastartují a začnou křičet. Každý ne, ne všichni jsme stejně schopní… Použijí přesně argument distributora viny. „Když já, tak ty také.” Pochopitelně, že vím, že ne každý má stejné schopnosti, ale každý má schopnosti si polepšit. Každý. Použije-li se „..na mou úroveň… Pak ono …na mou úroveň… je přesně onen začátek distribuce viny. Nechceš se snažit, děláš naschvály jsi líný, nezáleží ti na mě.
Nositel viny v tu chvíli zvýší své úsilí, aby přesvědčil distributora, že se mýlí, že je pracovitý, že to myslí dobře, že chce vyhovět.
Hraje-li se ovšem hra na prokurátora a obviněného, ta se dá hrát střídavě na obě strany, pak se vlastně zcela zdraví lidé dostávají do psychických i fyzických potíží, kdy vlastně ona hra na dokonalost spojená s hrou na prokurátora a obviněného zamezí jakékoliv rozumné domluvě. V případě závislosti není možné bez abstinence od návykové látky většinou tu hru zastavit.
Ve všech ostatních případech a v tom je ten zásadní rozdíl, ta hra jde přestat hrát okamžitě. Pokud se sám sebe zeptám, tedy v tom případě, že si položím přesně zformulovanou otázku, typu: „Z jakého důvodu je se mnou člověk, pro kterého jsem tak špatný, tak neschopný, tak ubližující, že ten druhý mě má právo trestat?”
U závislého je snadná odpověď. Všechno co říká a dělá, mu slouží jen k tomu aby mohl především uspokojit svoji potřebu návykové látky. Ta mu slouží jako podpora, relaxace, zdroj potěšení, zdroj úlevy, tedy je zcela na prvním místě jeho uvažování. Pochopitelně přidávají se osobnostní rysy, které ona návyková látka zesiluje nebo zeslabuje. Příklad, zesiluje agresi, zeslabuje soucit.
Tedy pak okolí slouží závislému jako zdroj oné návykové látky, nebo jako prostředník k jejímu získání. Okolí většinou převezme veškerou starost, protože se dalo přesvědčit další hrou závislého. Ta hra se jmenuje „Umění jak se neosvědčit.”i
U lidí, kteří závislí nejsou, není odpověď až tak jednoduchá a mnohdy se skutečně musíme zamyslet na jejich motivy, pro které jsou s námi jako naši partneři, k čemu jim sloužíme. Což mnohdy bývá dost nepříjemné, protože u sebe objevíme motivy, které nám nejdou moc pod nos. Zjistíme, že třeba hra na dokonalost nám poskytuje přesvědčení, že máme právo na všechny metody, které nejsou čisté v tom vztahu a zjistíme, že máme docela malý zisk z toho, že hrajeme hru na nositele viny. Třeba pocit morální převahy. Nebo podporu okolí, pozornost rodičů, přátele a děti na své straně. Tyhle zisky nás zaslepují a vlastně jen málokdy nás napadne otázka: „Co se stane, když řeknu ne?” Většina z nás řekne něco ve smyslu.
Ten druhý neudělá nic, pojede si stále stejně a stejnou cestou. Nemá to smysl, on se nezmění. A bude trpět a válčit dál ve válce, kterou nelze vyhrát, pouze ukončit.
Já si troufnu klidně tvrdit, že tohle chování smysl má, že se něco stane. Dřív nebo později distributor viny změní své chování Minimálně zpozorní a pokud zvýší tlak, pak je zde jasná informace o tom, že byl odpovědí ne, zasažen. Zasažen, protože jinak by nezvyšoval tlak. Neměl by důvod. Zvýšený tlak znamená zvýšenou námahu planoucí z nelibostí nad odmítnutím.
Distributor viny z ničeho nic zjistil, že jeho metoda získávání výhod přestává fungovat. Tedy přitlačí. Takže každý tlak v tomto směru znamená, že odmítnutí mělo svůj efekt. Ne přesně ten velký, jednorázový a pro všechny časy, ale přesto efekt. Metoda malých kroků.
Funkční jednorázová řešení aby byla dlouhodobého účinku jsou velmi výjimečná a vzácná.
Metoda malých kroků, je velmi účinný prostředkem pro kohokoliv, kdo je ochoten, postupně zlepšovat své postavení ve vztahu a zároveň mu nejde o vítěství, ale o vztah a domluvu. Problém hry na distributora a nositele viny spočívá hlavně v tom pocitu vítězství, který zamezuje právě té dohodě.) Zasáhnu jednou, zasáhnu po druhé. Většinou zjistím, že agrese se nestupňuje, ale zůstává na stejné úrovní a nebo se zmenšuje. Většina distributorů viny, postupně přehodnotí svoje chování, protože po kouskách zjišťuje, že jeho metoda přestala být činná. Pak se buď rozhodne k něčemu nepředloženému, neboť chce jednorázově zvrátit stav, kdy se z toho „cennějšího, lepšího” ve vztahu stal rovnoprávným, ne stejné úrovni a nebo přizpůsobí své chování.
Většinou přizpůsobí své chování k lepší domluvě. Jak nám ukázal příběh z blogu pod názvem „Distributor viny.” Tam napřed klientka zkusila metodu „Rozhodnutí jednou pro vždy,” což se ji ukázalo jako velmi nevýhodné řešení, aby později byla nucena zvolit metodu domluvy, jak tedy dál? A dostala se do pozice, kdy se musí smířit i s něčím mnohem méně nevýhodným, aby mohla mít něco velmi výhodného pro sebe.
Klientka, co se projevila jako spoluzávislá, se tou samou metodou, může dobrat zjištění, že buď ten muž něco ze sebou udělá, nebo zjistí, že ztratil pro ni cenu a ona jej klidně nechá sobě samému a jeho steskům na nespravedlivý svět.