Vánoce jsou tady. Poznal jsem to podle Vánočního ubrusu, který nechala na stole Markéta, příjezdu Petry z Londýna, ta mi zas pro změnu přivezla lákadlo v podobě mapy vodních cest Británie.
Vánoce jsou tady. Poznal jsem to podle Vánočního ubrusu, který nechala na stole Markéta, příjezdu Petry z Londýna, ta mi zas pro změnu přivezla lákadlo v podobě mapy vodních cest Británie. Večer jsem si mapu rozložil na podlahu, neb je značně velká a vzpomínal na rok 1997, kdy jsem v Oxfordu objevil právě tyhle kanály a podle nich jsem šel až na skotské hranice. Dálky opět zavolaly.
Markéta je zdá se po úspěšné operaci, tak uvidíme jak rychlé bude hojení a návrat z Mnichova. To že je Štědrý den už mě nijak netrápí. Zjistil jsem, že nemám zubní pastu, tedy jsem vyrazil do Billy nakupovat. Čekal jsem děsivé návaly a nic. Zřejmě prospělo zákazníkům, že bude na Štěpána otevřeno. Sice prodavači nebudou nadšeni, ale Vánoc co by pracující člověk jsem prožil mnoho. Dá se to přežít. Četl jsem ve včerejších novinách krásný článek od Čermáka o Vánocích. Hovořil mi z duše. Také si myslím, že honba za věcmi je věčný pokus si udělat radost. Můžeme si o tom myslet co chceme, můžeme tuhle snahu soudit a to je asi všechno. Rituály mají svoje místo a pokud je nějaký rituál vedoucí k radosti někoho, pak má své místo.
Nějak moc nemusím všechny ty duchovní agitátory, co se energií, láskou a duchovností ohánějí za každým třetím slovem. Ty co tak činí za každým druhým mám v obvzláštní oblibě. Pak mám ještě rád ty co na Vánoce, přijdou do kostela na půlnoční, nevědí o čem je řeč, ale jsou rádi, že dodrželi tradici. Včera jsem opět dělal Vánoční program. Spolkli chlapci, neznabozi hned na začátku Benedictus. Požehnaný buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida svého služebníka, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků, že nás zachrání z rukou nepřátel a všech, kdo nás nenávidí…. Pak následovalo tradiční předávání zapálené svíčky a vyslovování přání k Vánocům.
Proběhlo to vše v klidu a tichu a i ti věčně rozjívení feťáci dokonce po ukončení Benedictus, řekli Amen. Tak ti co půjdou nalití do kostela na půlnoční by si mohli pamatovat, že pokud řeknou „Amen”, tak říkají něco jako, ať se stane, ať tak je. Tohle říkal vždy páter Pavel Jančík. Líbil se mi jeho výklad. On ještě navíc i podle toho žil a snad ještě žije. Už jsem dlouho o něm neslyšel. Krásně hrál na kytaru a ještě lépe zpíval.
Většina neznabožské, pověrečné, české společnosti, Amen většinou říká s takovým posměchem, ale Amen je velmi mocné slovo. Něco jako sankalpa v hinduismu. Stvrzení, že jsem slyšel, že si za tím vysloveným stojím, že řečenému a zjevenému věřím a vyznávám. Takže pokud Benedictus končí slovy …a ty dítě budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, připravit mu cestu, dát jeho lidu poznat spásu, pro milosrdenství Boží, kterým nás navštívil Vycházející Z Výsosti, aby se zjevil těm, kdo žijí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky, na cestu pokoje. Znamená to. že si přejeme a díky modlitbě a Amen na konci, budeme vysvobozeni pro svou vířu , ze své slabosti, strachu. A všichni ti, co jsem si všiml, řekli Amen, tak se jim třeba to uvedení na cestu pokoje podaří.
Alespoň já mám zkušenost, že opakovaná modlitba zmůže mnoho. A nikdy neopomenu na konec každé modlitby ono Amen dát. Radši víc jak méně. Modlitba navíc a Amen není na škodu. Nakonec od pátera Pavla mám ještě jednu takovou modlitbu. Přijd Duchu Svatý. Vykládal, že se tohle modlil, když ho vyslýchala STB. Než odpověděl na otázku, tak sji v duchu řekl. Vždy odpověděl tak, aby nelhal a zároveň se nepoškodil, nebo nepoškodil někoho jiného.
Pokud na ni sám ma modlitbu v čase potřeby nezapomenu, tak musím potvrdit, že její použití dává přesně to co Duch Svatý slibuje. Konečně už samo vyslovení před odpovědí na cokoliv dává čas ke zklidnění, Duch Svatý skrze klid přichází a dává správná slova. Skutečně tahle modlitba funguje. Mnohokrát jsem se už i v terapii nadechoval k odpovědi, která by nebyla zrovna nej, ale vždy když jsem zavolal Ducha Svatého, přišel. Nakonec stojí psáno. Modlete se za to co potřebujete. Volání Ducha Svatého, modlitba o klid, to všechno má své výsledky.
Řekl bych že je tahle metoda mnohem účinější, než tolik opěvovaná Sankalpa. Ta nepochybně také funguje a pokud se někdo chce seznámit s touhle metodou, tak tady klikne. Stačí přečíst a vyzkoušet podle návodu. Má-li někdo zájem o základní modlitby, tak klikne zde. Ale modlit se může každý jak umí a může. Jak je známo, pokud budete něco nutně potřebovat a budete se modlit za onu potřebu, zcela jistě se každému dostane. I tohle mám vyzkoušeno. Až nedostanu, je to podle mého znamení, že můj čas je na tomhle světě u konce. Zatím dostávám.
Nehodlám tu nikoho obracet na víru. Vánoce jsou pro mne samotného víc než čímkoliv jiným, čistou nadějí, která se zhmotnila v Betlému, kdy se ve chlívě narodil chudému tesaři Josefovi a jeho ženě Marii, Spasitel, který vykoupil lidstvo. Proto také, Vykupitel. Vždy, když někdo řekne, že kdyby byl Bůh, nemohlo by být tolik zla na světě. No ono je, protože jako lidé máme rozum, svobodnou vůli se rozhodnout k dobrému či zlému.
To moderní za vším vidět chorobu a podle diagnosy omlouvat a léčit tyhle nebo tamty skutky, se mi nezdá moc chytré. Zlo v nás se dá léčit změnou a pokáním. Když je to jiný způsob, pak na ty opravdu nemocné není čas a peníze. Takže zlo dělají lidé. Jen a jen lidé. Bůh dopouští trápení. Trápení je nedílnou součástí života. Stejně jako jiní bych si ho odpustil, ale pokud je, musím s ním počítat a chovat se podle toho.
Chápu, že mnohým tenhle prostinký text, kde se píše o takových nemoderních věcech, jako je modlitba, v mnohých vyvolá pobavení, úsměv. V tom lepším případě. Jenže už mnohokrát jsem se přesvědčil, že čím „modernější metody,” bez souvislostí a pochopení důležitosti rozeznání dobrého od zlého vede jen k dalším potížím. Všechny náboženské systémy vyžadují na začátku duchovní cesty pravidla, kázeň a řád.
Každý pokus vynechat tuhle složku nevede k cíli, jen ke chaosu, který, když mnozí co ho prožívají, popíši. Onen popis sice může být vnímán mnohými jako kultura a umění, ale rozhodně nevedou k onomu vytouženému duchovnu, kterým se ti hledači ohánějí. Ti aby zakryli svůj vnitří chaos, se stále víc a víc vymezují vůči pravidlům, jenže je ta potřeba pravidel stejně dohoní, skočí jim na záda a váha oné nutnosti srazí ty „svobodné,” bez pravidel na kolena.
Tak ukončím tohle vánoční přemýšlení. No a když už jsem se tu vymezoval jako modlící se, tak na konec.
SLÁVA BOHU NA VÝSOSTECH, POKOJ LIDEM A DOBRÁ VŮLE NA ZEMI. AMEN.