V kapitole „Recidiva a malé techniky” jsem se začal zabývat především prožíváním.
V kapitole „Recidiva a malé techniky” jsem se začal zabývat především prožíváním. Popsal jsem tam techniky, které člověka přeladí, dostanou ho z emocí, které pro něj jsou v tu chvíli nebezpečné. A nejedná se jen o negativní emoce. Jde také o nadměrné euforie. Emoce se učit zvládat je nejlepší v terapii, případně v nějakém jógovém nebo zenovém výcviku. V této kapitole se chci zabývat mimo jiné pravidly. jejich důležitostí a
smyslem.
V počátcích své ambulantní terapie, který vlastně zahrnoval i ten výše
zmiňovaný jógový výcvik, jsem se pomalu začal omezovat. Omezovat v
návštěvách různých zábavních podniků, i když ne zcela, začal jsem měnit
stravu, přestal jsem vyhledávat nejrůznější kumpány. Najednou jsem začal
zjišťovat, že mi nevyhovuje určitý druh společnosti, protože jsem za prvé v
něm občas terčem různých žertíků, navíc střízlivý jsem neměl potřebu
poslouchat opilecké kecy, které jsem znal od dětství zpaměti.
To že jsem začal z jógovými technikami, kde se zdůrazňuje určitá míra
poslušnosti, klade se důraz na střídmost a dodržování postupů při nácviku
technik, mě zvolna vtáhlo do života, kde pravidla byly na prvním místě. Vždy
na pátečním cvičení jógových technik s pacienty zdůrazňuji, že na začátku
každého velkého náboženského systému jsou pravidla. V Radžajóze jsou to
první dva kroky: „Jama Nijama,” což s volně překládá jako
„Zákazy, příkazy.” Spíše bych to osobně přeložil jako
„Etická doporučení a pravidla života.” Budiž, budeme se držet
ustáleného.Zákazů a příkazů.
Je jich dohromady jedenáct a silně připomínají biblické Desatero. Také
jsem ve své knize „Ze závislosti do nezávislosti,” udělal
srovnání. Moc se od sebe neliší. Takže od té doby razím mírně obměněné heslo Honzy Lutery: „Na začátku každé recidivy je nedostatek v dodržování pravidel.” Myslím si že tohle tvrzení je zcela pravdivé. Jsem o tom zcela přesvědčen, za ty roky, co poslouchám vyprávění o recidivách a jejích průběhu. Myslím si že tohle tvrzení je zcela pravdivé.
Už jsem se zmiňoval o své knize, „Ze závislosti do
nezávislosti,” kde mám popsány zásady života v abstinenci. Jsou to
zásady platné pro mne a nechci tvrdit, že jsou pro všechny lidi. Stejně tak
několik pravidel, která dodržuji od roku 1984 až k dnešku.
- Nikdy nemám doma žádný alkohol, nikomu nedovoluji doma kouřit.
- Nikdy nekonám žádnou oslavu, čehokoliv, kde by se podával
alkohol - Nikdy nemám doma jiné léky než ty co mi předepíše
lékař - Všem svým známým, kolegům, pracovním partnerům, příbuzným, zdůrazňuji, že pokud touží po mé přítomnosti, pak jedině pod podmínkou, že pro tu chvíli budou abstinovat. To se týká i mých dcer plus partnerky. Jinak pokud v průběhu sezení někdo onu dohodu poruší, v nejkratší možné době odcházím.
- Předchozí pravidlo zásadně dodržuji. Mohu sedět v restauraci, kde se
podává alkohol, ale u stolu kde sedím, všichni přítomní pro tu chvíli
abstinují. Z toho nejsou výjimky. - Vyhýbám se pivnicím,
nenavštěvuji žádné podniky typu „čtvrtá cenová kategorie.” - Nevedu, žádné alkoholické a toxické řeči.
- Do zaměstnání vstávám nna první zvonění budíka.
- Nehraji hazardní hry, nesázím, neberu
žádné jiné drogy. - Zjistím-li, že nějaké jídlo ve mě vyvolává
chuť na alkohol, nejím ho.
Tohle jsou taková základní pravidla, která neochvějně dodržuji. Není z
nich výjimek a není z nich žádná sleva. Může se tohle zdát velmi drsné, ale
nehraji si na siláka, který se tváří, že ho nic nerozhází, tohle je výsledek
právě dlouholeté terapie, kde jsem se postupně zabýval jak svou recidivou
tak svým způsobem života v abstinenci od roku 1975 až do roku 1983, kdy jsem sice osm let abstinoval, ale nic z těch pravidel, co jsem zde popsal nedodržoval. Podle toho to nakonec dopadlo. Nic hezkého. Rok v temnotě.
Na svém vlastním příkladu a na příkladu jiných lidí, jsem pochopil, že
řád a kázeň, jsou nejlepší prevencí recidivy. Řád a kázeň umožňuje pohodlné cvičení jógových technik, pohodlné a příjemné vztahy a pohodlný a příjemný
život. Ono dodržování řádu je bezpečí, bezpečí které si každý vypracuje pro sebe, pokud se drží doporučení jež obdržel v terapii. Nejvíce recidiv pramení z pýchy, že není potřeb dělat jakákoli bezpečností opatření. Jak rádi někteří pacient a klienti říkají. „Nebudu se vydělovat, nebudu se stranit lidí.„ Jak je vidět, lidí se nestraním, neodděluji se, mám mnoho známých, čím déle abstinuji, tím více znám lidí, co nemají v životním programu alkohol, drogy, nebo hazardní hru. Nejsou závislí a přitom, nijak nepijí, nemají žádnou společenskou potíž se svou abstinencí.
Co toho všeho plyne? Ukazuje se nám, že život v abstinenci na základě
dodržování nemnoha pravidel, může být plný, bohatý a nijak ničím neomezený. Měl jsem mnoho sporů se svými partnerkami v průběhu let, je zvláštní, že nikdy se žádný spor netýkal alkoholu, že by se cítila omezená. Šla do vztahu s vědomím, že tohle je pro mne zásadní požadavek, tedy jej respektovala a nikdy jsme nemusel tlačit na nějaké dodržování dohody. Také jednu chybu jsemm nikdy neudělal. Nenavazuji partnerské vztahy se závislými. Má to mnoho důvodů a žádný z nich nemluví pro výhodnost takového vztahu.
Pokračování příště.