Demokracie stále funguje, rudé prapory dovlály

Napsal jsem asi 120 řádků příspěvků o závislosti a spoluzávislosti pro jeden sborník, který se bude týkat patologických hráčů a usoudil jsem, že tímhle tempem by to mohlo stačit, zítra je také den.

Napsal jsem asi 120 řádků příspěvků o závislosti a spoluzávislosti pro jeden sborník, který se bude týkat patologických hráčů a usoudil jsem, že tímhle tempem by to mohlo stačit, zítra je také den. Sledoval jsem včera volby, pochopitelně. Dopadly jak dopadly, bolševici nemají ani většinu, natož ústavní většinu, což kvituji z povděkem. ODS dostala zasloužený výprask a je naděje, že tahle korektivní zkušenost ji poučí. Pokud ne, nezaslouží si existenci ani moji podporu.

Sledoval jsem pochopitelně faktického vítěze voleb pana Babiše. Sledoval jsem jak ten člověk, zdánlivě nelogicky odmítá se vyjadřovat k tomu, či onomu, je vidět, že je tvrdým obchodníkem, který ví, že obchod je uzavřen tehdy, když už je za zboží zaplaceno. Pánové z bolševických stran ČSSD a KSČM si rozdělovali už, funkce ve sněmovně, a tak jsem sledoval pana Babiše, jak se k tomu vyjádří. Nezklamal mě. Vyjádřil se přesně v tom duchu, jak bych to udělal já. „Chcete mě? Pak mi řekněte, že o mě stojíte, nabídněte mi něco moc hezkého a já zvážím, jestli, to co vy považujete za hezké a výhodné pro mne, je skutečně takové.”

Mnohá média z něj měli tak trochu srandu, jenže nějak ti posměváčci zapomněli na jedno. S obchodníkem tohoto typu se vyjednává velmi těžko. Má za maskou přitroublého nováčka rozum, který na ty politické šíbry zcela stačí. Miliardářem, podle některých „zlodějem” se nestávají hloupí lidé, bez analytických a vyjednávacích schopností. Navíc se umí obklopit schopnými lidmi. Bude rozhodující silou v parlamentu. V tuhle chvíli. Jestli je tohle dobře, nebo ne, nevím, netroufnu si soudit, počkám.

Ono je dobré počkat bez nějakých zvláštních vyděšených soudu, na skutky. Jak v politice, tak v běžném životě. Za dvacet let terapeutického života, mě překvapilo k dobrému tolik lidí, že si ani netroufnu odhadnout kolik jich bylo. Většinou to byli lidé, kteří v základní léčbě ničím nevynikali, nijak zvlášť se neprojevovali, pak přišli, k mému údivu řekli, že chtějí pokračovat v terapii u mne a během času, někdy krátkého, někdy delšího se z nich vylouply osobnosti, do kterých by nikdo neřekl, že někteří z nich poměrně dlouho žili na ulici.

Z toho důvodu jsem dalek jakýchkoliv soudů. Na začátku v politice každý ještě říká ty „neodvolatelné pravdy” aby nakonec zjistil, že sice může hlásat neodvolatelné pravdy a postoje, ale život v politice a nejen v politice, ale i ve vztazích vyžaduje kompromisy, které umožní získat aspoň něco. Lidé, kteří mají za to, že mohou dostat všechno a dokáží si ono všechno vynutit, časem zjistí, že jednou ano, někdy i dvakrát, po třetí už většinou nemají s kým jednat.

V politice, v obchodě i partnerských vztazích. Většinou se nevyjednává jen s vyděrači, teroristy a komunisty. Na ty se střílí. Nebožtík Reagan tohle věděl dobře. Byl poslední, který věděl, že na ty tři kategorie platí jen a jen hrubá síla. A nebál se tu sílu uplatnit. Pokud se s nimi vyjednává, tak jen o jejich podrobení se zákonu, nebo pravidlům běžného lidského soužití. A vyděrači, teroristé a komunisté rozhodně nejsou vzorem dobrého lidského soužití.

Rozhodně nevěřím v čisté úmysly komunistů, nebo socialistů českého ražení. Konečně, obě totality, jak ruská, tak německá vzešla ze socialistického podhoubí. A ta italská jakbysmet. Takže jestli jim voliči nedali dost hlasů a pomalu je odkazují do rezervace, kde zákonitě skončí. On ten komunistický boom nebude mít dlouhého trvání, jakmile nastanou normální kapitalistické poměry. Kolektivní plánovači lidského štěstí vždy skončí a jsou neúspěšní tam, kde se prosazuje právo, morálka, konservativní hodnoty.

V takové společnosti je místo pro úctu člověka k člověku, možnost osobního nasazení, které jednotlivci přinese užitek a protože lidé jsou založeni ve své většině k tomu aby se dělili o to, čeho řádně nabyli, tak i místo k solidaritě či charitě. Jen ti, co jsou sobci, nevěří tomu, že je tohle možné, stejně jako lhář,podvodník a zloděj, nevěří tomu, že jsou lidé, kteří nelžou, nekradou, nepodvádějí.

Potkal jsem v životě spoustu lidí a většina z nich byla slušných, poctivých a ochotných pomoci. Pochopitelně, pokud je někdo svině a ti slušní lidé jeho prasárny odhalí, naučí se bránit, pak řve a křičí: „Zabte tu nemorální svini, která mi nechce dát co potřebuji.” Takhle se v praxi chovali komunisté. Dnes budou říkat. „Omluvili jsme se, co ještě chcete?” Jako „primitivní antikomunista.” jim odpovím.

„Nic, od vás nechci nic, zrušte se a táhněte do pekel horoucích, přesně do těch pekel, které jste připravovali napřed třídním nepřátelům a když slušní lidé jen tak tiše namítali, že tohle se nedělá, tak jste připravili peklo i pro ty slušné lidi, co nebyli ani vašimi nepřáteli, pouze si chtěli žít po svém a bez vašich mouder.”

Jsem rád, že demokracie stále ještě funguje, i když mnozí namítají, že si to rozhodně představovali lepší. Nic proti jejich představám, ale demokracie má tu výhodu, že z velkých se stávají malí. Viz ODS a z malých a neznámých velcí. Nebo aspoň mají tu možnost se velkými stát. A jestli se nedohodnou? No, třeba jim dojde ono poučení, které tyhle volby mnohým mohly být. Jo jo.