Přidám si svoje polínko k ohníčku, který hoří kolem vajíčkového povídání: Veřejnost kontra Paroubek. Nebudu se zabývat ani tak tím, zda je to slušné, neslušné, demokratické či nedemokratické.
Přidám si svoje polínko k ohníčku, který hoří kolem vajíčkového povídání: Veřejnost kontra Paroubek. Nebudu se zabývat ani tak tím, zda je to slušné, neslušné, demokratické či nedemokratické. Pouze se na tu věci podívám jako člověk, který by rozhodně nechtěl být v kůži toho člověka a těch pánů, co stáli a stojí vedle něj na mítincích. Jirka Paroubek zažil jednu z nejpotupnějších chvil ve svém životě, která se dá nazvat odkopnutí ve veřejném, přímém přenosu. Být vyhozen, odmítnut, zesměšněn, házením vajíček, rajčat, nenechán domluvit, být hlídán policajty abych mohl říci co chci, protože jinak se ozve jen pískot, musí být velmi, ale velmi ponižující a potupné. Potupné i pro jiné politické strany, protože i je prý bude hlídat policie a dávat pozor aby se lidé chovali slušně.
Až sem to dotáhli političtí lídři, kteří se svojí schopností zprotivit, dostali do situace, že buď je mnozí nechtějí poslouchat a házejí po nich vajíčka a nebo se ani nezastaví a projdou kolem, bez známky jakéhokoliv zájmu. Osobně bych na mítink socanů nešel. Nedělám si iluze o kvalitách jiných lídrů, z jiných politických stran, ale lháře a manipulanty typu dr. Ratha, Ing.Paroubka a dalších jim podobných, vídám každý den v terapii závislých. Takže nemusím ve svém volném čase ztrácet sledováním trestí toho nejhoršího, co se na na naší politické scéně vyskytuje. Závislí ovládají lež a manipulaci dokonale, ale podobně jako ti zvajíčkovaní pánové se nakonec dostanou do situace, že je odmítne jejich nejbližší okolí. Po odmítnutí okolí ti lidé reagují obdobně jako politici. Hledají vinu v druhých a neuvědomí si že vyvolali reakci a emoce oni sami svým jednání. A že přestanou negativní emoce vyvolávat přesně tehdy, když změní chování, postupně přestanou lhát a manipulovat, obviňovat a řeknou: Mea culpa. Mea culpa. Mea maxima culpa.
V terapii se praktikuje přiznání si chyb v minulosti, zastavení pokračování oněch chyb a pokud je lze napravit, tak napravit důsledky a následky svých činů. Nijak zvlášť se v tom nerýpat. Pouze změnit chování a v tom zlém nepokračovat. To se dá považovat i za pokání. Jestliže je nám jasné, že politika je usilování, o co největší vliv na veřejné dění, a má své politické boje, tlaky, jednání a ne všechny prostředky jsou shledány v běžném životě, ne vždy přijatelné, ale řekněme, že občas nutné. Tak mnozí politici díky tomu nebývají vnímáni za vzor ctností. Jsou pod tlakem veřejnosti. Ne všechno lze skutečně říci,protože by ono zveřejnění způsobilo škody a tím jsou často vnímáni jako zbytečně mlžící. To je riziko toho povolání, že se z nich tímto způsobem stávají nevěrohodní lidé. Bez ohledu na to, že ani v osobním životě ne všechno komukoliv říkáme. Ale přeci jen existují jisté meze a hranice. Překročí-li se, veřejnost zareaguje.
Jestliže politik vyzve veřejnost místo respektování soudního rozhodnutí, k tomu aby na uvedený soud lidé volali, tak se pokusí vyhrůžkou zveřejnění čísla oné soudkyně, ovlivnit zcela nedemokraticky, chod tak důležité instituce, jako je civilní soud. Soud, který mnozí občané opravdu potřebují ke svému současnému životu. Tím vlastně ohrožuje samotné občany, místo toho aby jim z hlediska výkonu svého pověření sloužil. Pak je takové jednání, minimálně na pováženou. Jestliže ten samý politik namísto dodržování zákona, který až do zrušení a změny platí, hledá cesty jako onen zákon obejít, pak jen pobuřuje, a nejen mladé občany, kteří mají představu o spravedlnosti a nápravně značně odlišnou díky svému mládí. On nedodržuje zákon, oni nedodržují z jeho hlediska zákon a pravidla dobrých mravů. Dostane se mu toho co sám dělá mírou vrchovatou, řádně natlačenou.
Politik, který zesměšňuje své oponenty veřejně a bez ostychu, je najednou zesměšněn, vypískán a potřísněn vajíčky. Mluví o fašizoidním chování. Člověk, který nerespektuje zákon, bývá v dobré společnosti odmítnut a vnímán jako pária. Člověk jako dr. Rath, který se honosí svým intelektem, chováním, se soustavně ocitá v pozici hulváta, který mluví hanlivě nejen o politických protivnících, ale třeba i o jejich manželkách a nakonec je veřejně zfackován. Ten, který z druhých dělá idioty se ocitá v pozici vypískaného idiota, kvůli kterému se dokonce zorganizovali lidé sami od sebe. Takhle to socani dopracovali. A i kdyby volby vyhráli, jak Jirka řekl Doufám, že ty volby slavně vyhrajeme. Přes onu výhru, budou jen ti, kteří byli veřejně zesměšněni, vypískáni a potupeni. Za své chování. Tohle jim už nikdo neodpárá.
Píši zde ve svých blozích o lidech, kteří byli opuštěni, odmítnuti a nesou tu záležitost jako osobní hanbu, jako osobní selhání a známku malé míry své kvality. Většina lidí odmítnutí druhými lidmi nevnímá jako známku své kvality. Prožívají otřes způsobený odmítnutím a chovají s e různě. I když si mohou uvědomit, že ono odmítnutí je o preferencích odmítajícího. Nikoliv vždy o jejich osobních kvalitách.
Preference odmítajích Paroubka a spol je jasná. Chtějí politiky, kterých si budou moci vážit za to, že jim říkají v mezích možností pravdu, nebudou manipulovat, vyhrožovat a zastrašovat obelhávat ani soudní moc, ani občana ani úředníky. Prostě nikoho. Nebudou v rámci politického boje házet špínu. Protože pánové zapomněli na jednu věc. Nikdo, kdo si sám sebe váží nenechá na sebe špínu beztrestně házet. Jsou diskutabilní prostředky, které odpovídající strana používá, ale jsou pochopitelné. Jdu li po chodníku a vidím, že někdo zcela bezostyšně zabírá celý prostor, neuhnu. Nastavím rameno a klidně nechám druhého do svého ramena narazit. Většinou není připraven a bolí ho onen náraz. Nemám s ním soucit. Pro onoho bolavého to bývá většinou korektivní zkušenost. Potřebná korektivní zkušenost.
Korektivní zkušenost bolí. Zničená saka, potřísněný obličej vajíčky, je ona korektivní zkušenost. Jestli je přiměřená, nebo nepřiměřená? Ve skupinové terapii je vždy vedoucí skupiny, který v případě ataku skupiny na člena je schopen a povinen, nepřiměřený atak zastavit. Ovšem jak už bylo řečeno, ona korektivní zkušenost onoho ataku členů skupiny je zde a je už nevratná. Atakovaný člen se prostě musí rozhodnout, zda příště bude čelit díky svému chování podobnému ataku, nebo své chování změní. To že ho pro ten okamžik zachránil vedoucí skupiny od horšího je právě specifikum skupinové teraie.
Jenže politika a veřejné prostranství není terapie a není tam většinou nikdo, kdo těm lidem pak řekne, jako já, nebo moji kolegové říkáme svým klientům. Tohle tvoje chování způsobilo tuhle reakci. Zvaž, jestli se opravdu chceš chovat i nadále takhle. Je mi líto, že to takhle musím říci, ale zdá se že jinou odpověď pánové snad ani nemohli čekat.
Pokud čekali, že budeme tleskat jejich lžím, jejich podvodům, pak se mýlí. Populismus v rámci získání moci není politický program. Není tedy ani o čem diskutovat. Stejně jako jsem nediskutoval s pacientem, který mi tři týdny posílal SMS s tím že je nemocný a nemůže tedy na skupinu. Ukázalo se že lhal. Bez jakéhokoliv probírání jeho chování, byl vykázán. Z mého hlediska je tohle jediná možná reakce na chování závislého, který lže přesto, že se dobrovolně rozhodl chodit do terapie a dodržovat pravidla. A pískot, vajíčka a rajčata je mnohdy odpověd na chování a mravy těch, kteří se ucházejí o moc a vliv.
Lidé nedodržující pravidla, vždy dokáží najít vysvětlení, proč je nedodržovat. Demokracie je o hlasování a většině. Menšině se jednoduše nemusí líbit, že platí něco, co by nepřijali, ale musí se podrobit odhlasovaným pravidlům. Pokud ne vzniká chaos. V chaosu se většina lidí necítí dobře. Chaos neposkytuje nic jiného než chaos a nejistotu. Sliby sladkého života na dluh přilákají mnohé, kteří nemají zájem o nic jiného než výhody.
Podotýkám, jsem pro solidaritu, pro to aby ti, kteří opravdu nemohou, byli podpořeni takovým způsobem aby podpora nenarušovala jejich důstojnost. My ostatní, co jsme schopni se o sebe postarat. My jednoduše musíme vzít na sebe ono břemeno života, kde není nic jiného než dřina, námaha, utrpení a nejistota a občas, ale jen občas hezké chvíle. Ať si každý kdo tohle čte, odpoví sám za sebe, jestli chce být tím, který se postará, nebo tím o kterého se starají.