Konec světa se v pátek nekonal, místo toho jsme včera odpoledne s Babetou vyrazili na dalekou cestu do Letňan za Katkou a Romanem, plus dvěma benjamínky jménem Elen a Vojtěch.
Konec světa se v pátek nekonal, místo toho jsme včera odpoledne s Babetou vyrazili na dalekou cestu do Letňan za Katkou a Romanem, plus dvěma benjamínky jménem Elen a Vojtěch. Vojtěch už nám přišel sám otevřít a smál se. Už bude brzo zralý abych dostal nůž, co pro něj mám. Každý pořádný mužský má nůž, jak se ukazuje na Robinsonově příkladu. S nožem se ve světě neztratí a poradí si, když je třeba. Bez nože bych se do světa nevydal.
Elence jsou tři měsíce, takže se jen povaluje, krmí se a kření. Ani nebrečela. Jak minule u mne, tak i dnes. Ukazuje se v tom nejlepším světle. Ale prý je to jinak, když tam nejsme. Inu, každý se rád ukazuje v tom lepším světle.
Tak jsem tak pátral po „seriozních” portálech ohledně vyjádření k neuskutečněnému konci světa a skoro nikde nic. Tak jen tak trochu se jeden pokoušel navodit tu katastrofickou atmosféru, když popisoval budoucí možný scénář „black-outu,” tedy pádu do tmy, když vypadne v celém státě elektřina. Ani jsem to nedočetl. Nebaví mě číst katastrofické scénáře, stejně jako mě nebaví číst stále stejné nářky a rádoby vtipné blogy, co se pokoušejí ukázat bezmeznou neschopnost politiků, státních institucí, nebo nářků na stále vzrůstající chudobu mas.
Takže si čtu zcela v klidu komentáře diskutujících, kteří se opakují do omrzení nářky a vyhrůžkami, této či budoucí vládě. Čtu, pojídám dobroty, nebo si krásné cvičím a nevzrušuji se. Místo toho plánuji cestu do Anglie s Babetou, až ji skončí zkouškové období. Chce se podívat někam jinam než do Londýna, takže jsem se skromně dotázal svého kamaráda Lukáše, zda by nás den či dva strpěl ve svém wigwamu v Norwichi. Pravil, že ano. Ať tedy má s čím souhlasí. Přijedeme.
Než vyrazíme, budu dále trénovat bojová umění, jako jsem je trénoval dnes. Byli jsme jen ve třech a bylo to bezva. Zbytek je buď nemocný, nebo tráví čas pečením smažením a sháněním. Já, Pavel a nejdůležitější osoba Václav, jsme pilně trénovali údery a úhybné manévry. Jsem moc netrpělivý a chci se všechno naučit co nejrychleji. Takže jsem byl napomínán. Jako ostatně po celý život. Trpělivosti jsem se malinko naučil v terapii a v józe, v bojových uměních mi zatím chybí. Snad se polepším. Ovšem jsem stále rád, že mi funguje instinkt a reflex, spoustu věcí uhodnu dopředu a dokáži i ve stáří rychle reagovat. Jo, s tím se zřejmě člověk musí narodit.
Když jsem se za mlada prával po napřed v klukovských válkách po ulicích a pak po hospodách, tohle mi občas zachránilo kůži. Namlácíno jsem dostal málokdý a většinou jsem byl rychlejší než protivník. Je fakt, že reakce trénuji celoživotně. Dokonce si troufnu tvrdit, že je spojitost mezi tělesnou reakcí i třeba verbální.Mám poměrně rychlou verbální reakci a většinou se i ze všeho vykecám. Jen máloco, nebo málokdo mě vyvede v tomhle směru z míry.
Nakonec, nejvíc mě na tom všem baví, že se dokáži na stará kolena vykopat z baráku, trochu si jinak zacvičit, něco se naučit, něco odkoukat. Co se člověk naučí, jednoduše má. Když to aspoň trochu potrénuje, nezapomene. Cestou na trénink jsme s Pavlem, který je těžký intelektuál, probírali svět a selský stav. A internet a čtečky. Pavel je staromilec, konzervativec a tak moc nefandí těm příliš rychlým změnám. Ovšem řekl jsem, že pokud nějaké ty věci odcházejí a nejsou využívány, tak vlastně nechybí. Kdyby chyběly, jistě bychom je udrželi. Tohle se mi na lidském konání líbí. Jistý pragmatismus.
Sám jsem se selského, jsem na tu skutečnost hrdý, ale docela chápu, že sedlák jako takový, v tom starém vydání je prostě minulost. Potraviny se vyrábějí takřka průmyslově. Sto hektarů obdělat, díky technice dnešní farmář zvládá celkem bez zvláštního vypětí. Mizí ty usedlosti, grunty, mizí ta věčně nekončící dřina, která většině lidí žijících na vesnici ničila tělo a způsobovala, že se opravdu vysokého věku dožívali jen nemnozí. Ti ostatní umřeli mnohem dříve na opotřebovanost a infekci.
Stejně jako mizí noviny, kamenná nakladatelství a další a další. Vynořují se jiné a jiné nové věci, které jednou přestanou být nové a zmizejí, jako zmizel třeba klasický knihtisk. Jen určitý druh lidí bude stále číst, jako tomu ostattně bylo vždy. Dnes především knihy ve čtečkách. Nebudou se hrabat v antikvariátech, ale na internetu v různých portálech, kde budou shánět, co potřebují. Kdysi se psalo na pergamen, pak na papír, dnes se píše na hardisk atd atd. Podobně jsme si povídali s Babetou, když jsme v sobotu jeli ke Katce a ukazovala mi novou čtečku, co si pořídila.
Pochopila, stejně jako já, že se tomu nevyhne. Jako jsem v jistý čas pochopil já, že se bez mobilního telefonu neobejdu, že se neobejdu bez počítače. Tedy obejdu, ale budu mít problém. Pokud se tím novým nenechám zblbnout a ovládnout, budou mi tyhle nový hejblátka pomocníky, nikoliv pány. Tolik muziky, filmů i kvalitních textů, co je momentálně díky internetu k disposici, jsem nikdy předtím neměl. Takže si nemyslím, že internet zabíjí kulturu, spíš si myslím, že pokud se jeden každý naučí ten zdroj využívat, pak je to obohacení o jakém se předchozím generacím ani nezdálo.
Jo, Vánoce jsou tady a tak si díky internetu, mnozí ti, kteří mě osobně ani neznají, přečtou tenhle text, přečtou si, že si na Vánoce nijak nestěžuji, protože jsem si pomalu pořídil všechno jak má být, nic mi neschází a tak v klidu mohu popřát: Sláva Bohu na Výsostech a pokoj lidem a dobrá vůle na zemi. Amen.