Trochu jsem přemýšlel včera a pokračoval dnes o svém mládí. Tedy o těch letech mezi mými osmnácti až dvaceti sedmi letech. Odešel jsem z domova na vojnu v osmnácti letech. Už předtím jsem od patnácti let nebyl rodiči finančně podporován, spíše se čekalo, že budu buď přispívat, nebo sám zajišťovat své potřeby.  Na rozdíl od […]

Déšt´ tiše šuměl a. Klepal na stanové plátno. Bylo 7:37 vystrcil sem hlavu ze stanu a usoudil, že devátá to rozhodne. Probudil jsem se v 9:32 a nepršelo. Stan byl mokrý tedy musel uschnout.

Sedím v mazané, tedy čisté autobusové čekárně za Chválenicemi, mířim Škrobočov, kde žije Kryštof, jeden z mých do světa rozběhlých kamarádů. Sem

Setkal jsem se včera a dnes s příjemnými lidmi. Včera s Jakubem z Kernel Ultras, což je tajuplná skupina zabývajíci se open source. Dali jsme v Radnici v Trucovně pizzu a kofolu, plus řeč o Linuxu, Solarisu, FreeBSD, ruzných starodavných i novodobějších hardwarech, na kterych jsme ty OS budíci v nezasvěcených hrůzu, v zasvěcených zasněný usměv při vzpomínce na časy, kdy ješte něco znamenalo na Slackware rozchodit třeba televizní kartu, kterouž jsem já osobně se snažil přivést do chodu 14 dní, Justýna se během těch ctrnácti dnů se mnou dvakrát rozešla, protože nemohla unést, že napřed je Linux a pak někde vdáli ona.

Zatím mám průměr šest km za hodinu a denní průměr třicet tři km. Moc nechvátám. Jakmile se mi něco málo nezdá na mých nohách. Zastavím a odpočinu. Jo, kde jsou ty dávné časy, kdy jsem pádil cestou necestou denní průměr čtyřicet více. Spíš více.  Počasí se vylepšilo, včera sem se kouknul na hrad Křivoklát. Zespoda. […]

Tak, abych si nemyslel, že mít dovolenou je zas až taková sranda, tak včera od půlnoci do čtyř rána byla bouřka. Tedy, ráno jsem se probudil v devět, vyrazil v deset. Spal jsem na poli.