Setkal jsem se včera a dnes s příjemnými lidmi. Včera s Jakubem z Kernel Ultras, což je tajuplná skupina zabývajíci se open source. Dali jsme v Radnici v Trucovně pizzu a kofolu, plus řeč o Linuxu, Solarisu, FreeBSD, ruzných starodavných i novodobějších hardwarech, na kterych jsme ty OS budíci v nezasvěcených hrůzu, v zasvěcených zasněný usměv při vzpomínce na časy, kdy ješte něco znamenalo na Slackware rozchodit třeba televizní kartu, kterouž jsem já osobně se snažil přivést do chodu 14 dní, Justýna se během těch ctrnácti dnů se mnou dvakrát rozešla, protože nemohla unést, že napřed je Linux a pak někde vdáli ona.
Setkal jsem se včera a dnes s příjemnými lidmi. Včera s Jakubem z Kernel Ultras, což je tajuplná skupina zabývajíci se open source. Dali jsme v Radnici v Trucovně pizzu a kofolu, plus řeč o Linuxu, Solarisu, FreeBSD, ruzných starodavných i novodobějších hardwarech, na kterych jsme ty OS budíci v nezasvěcených hrůzu, v zasvěcených zasněný usměv při vzpomínce na časy, kdy ješte něco znamenalo na Slackware rozchodit třeba televizní kartu, kterouž jsem já osobně se snažil přivést do chodu 14 dní, Justýna se během těch ctrnácti dnů se mnou dvakrát rozešla, protože nemohla unést, že napřed je Linux a pak někde vdáli ona.
Ale vše se v dobré obrátilo, karta chodila, na 19′ monitoru jsem sledoval fotbal a byl sem šťastný. Justýna naznala, že by to se mnou mohlo jít a odpustila mi pro tu chvili. Jakub mě potom dobrovolně doprovodil asi tři kilometry na rozcestí a pak jsem pokračoval sám. Odbočil jsem po několika kilometrech na vedlejší cestu, kde jsem se u pole s kukuřicí utábořil. V noci mě neprobudila bouřka, ale mladá dáma, která karala čubku, co štěkala na můj stan.
Dali jsme řeč, slečna vyzvidala co že tam dělám. Řekl jsem ji pravdu, že tam tábořím neb putuji po vlasti rodné. S tim jsme se rozloučili, prozatím neb šla na nádraží pro své znamé. Za chvili se vracely, čtyři mladé dámy. Ty se mnou také daly řeč. Jedna z nich pravila, že je tak utahaná, že by se nejraděj skulila za mnou do příkopu. A přitulila se. Byl jsem pro, ale zřejmě sebrala poslední síly a nerealizovala ten skvělý nápad. Dorazila ke kámošce. Tak snad jindy. Byla tma neviděl jsem ani já ani ona, co by koho čekalo, ale tma je milosrdná.
Ráno jsem vstal protáhl se, sbalil a vyrazil. Jana už vyzvídala, kde že sem, že Zdeněk je v Plzni, má tam praci a až ji skončí vyzvedne mě abych nemusel přes celou Plzeň. Jak řekla, tak bylo. Našel mě, přivezl, protože jsem byl zbytečně čistotný a šel se sprchovat, dal se do připravených španělských ptáčků sám. Ale zbylo jich na mě dost.
Poklábosili jsme, trochu jsem
se prospal snědl pár chlebíčků, co Jana připravila a cítíl jsem, že jsem plně připravený pokračovat dál. Zdeněk mě převezel přes Plzeň, abych se nemusel trápit cestovánim přes velkoměsto, protož za normální situace se velkým městům vyhýbám. Teď krásně najedený ležim na kraji lesa ve stanu. Říkám si, že je bezva mít kamarády a dovolenou. Jo jo.