Zatím mám průměr šest km za hodinu a denní průměr třicet tři km. Moc nechvátám. Jakmile se mi něco málo nezdá na mých nohách. Zastavím a odpočinu. Jo, kde jsou ty dávné časy, kdy jsem pádil cestou necestou denní průměr čtyřicet více. Spíš více.
Počasí se vylepšilo, včera sem se kouknul na hrad Křivoklát. Zespoda. Zdál se mi tem pohled dostatečně úchvatný. Nu co? Na Křivoklatě jsem byl mmohokrát , tedy třeba cestou nějaký jiný hrad. Mírnýma oklikama mířím k Plzni. Přes Radnici. U Žáků na mě čekají španělské ptáčky s knedlíkem. S rýži by nebyly tak dobré v rom vedru. Do vedra je potřeba se pořádně najíst. Aby na mě nemohla slabost.
Marta mi psala mail, abych se stavil až se budu vracet. Stavím Marto stavím. Ale být vámi asi bych moc neuklízel. Já v momentě, kdy vstoupim do místnosti, přestává být sebeuklizenější místnost uklizená. Všechny bývalé favoritky by vám to potvrdily.
Justýna, před mým návratem z New Zealand dala uklidit. Vrátil sem se, postavil ruksak doprostřed, vyňal několik drobností a Justýna při vstupu do místnosti málem omdlela. Pry ten bordel, co jsem za dvě hodiny, co jsem byl doma, bude dva dny uklízet. Jo a to ještě neznala mého vnuka Vojtěcha. Tomu na podobný výsledek stači svacet minut.
Mě, když někdo zve, tak úplně stačí průměrně uklizeno a nadprůměrně navařeno. To ocením. Neostýchám se dokud hostitelé davají, beru. Doma jez co máš a jinde, co ti dají.
Tak iPhone se pomalu dobíjí, dopiju kofolu, řízek mi chutnal a pomašíruji směr Radnice. Pomaloučku, polehoučku abych byl v sobotu v poledne v Plzni. Směrovník i mapa říká, že je to 52 km, tak žádný kalup. Vykoupu se v Berounce před Plzní abych se odsmradil. Třba pak budu vypadat jako slušný člověk. Jo jo