Tenhle blog jsem napsal pro jiný server, ale nedá mi abych jej neuveřejnil zde.
Tenhle blog jsem napsal pro jiný server, ale nedá mi abych jej neuveřejnil zde.
V poslední době mám kliku, že se potkávám na nejrůznějších místech s lidmi, které by bylo možno nazvat: „Zneuznaní géniové.” Zneuznaní géniové, přispívají na nejrůznější weby, pod nejrůznějšími přezdívkami a jejich základní charakteristikou vědí, že se naprosto blbě chovám naprosto blbě argumentuji, a všechno cokoliv napíši, je pouhý blábol, kterým se chci pochlubit a vytahovat. Pod blogy, co jsem napsal zde na Abíčku, se rozvíjejí dlouhé diskuse, ve kterých perlí tito „géniové argumenty a poučkami ze života. Při čtení těchto komentářů, je jasně vidět jejich rozhořčení, zlobu a nenávist. Pokud to není nenávist, pak je to požadavek abych se choval a psal jak jsou zvyklí.
Dodržoval jejich pravidla. Ani si nevšimnou, že neporušuji žádná pravidla komunikace v blozích a využívám své právo psát jen o tom co je z mého hlediska důležité. Nevšimli si, že nemám s nimi žádnu smlouvu, že budu psát podle jejich přání. Pomíjejí skutečnost, že si stěžují na mou hrubost, ačkoliv byli oni těmi, kteří si s onou hrubostí začali. Stačí se jen podívat na dataci jednotlivých komentářů. A jejich reakci, jestliže je na tento očividný fakt někdo upozorní.
Zneuznaní géniové vám i sobě budou vyprávět o hodnotách a nijak si nevšimnou, že vlastně jen o hodnotách mluví, jen neřeknou o jaké hodnoty se jedná. Mluví o poctivosti, pracovitosti, čestnosti, lásce k bližnímu, k ochotě ke spolupráci s druhými lidmi.? Nebo mluví o tom jak si představují svět? Ne oni mluví o tom jaký kdo je, jaký by neměl být, co by neměl dělat, a jak by je neměl dráždit tím co říká. Jistě, z hlediska dobré komunikace, je dobré vědět, co od druhých chci a co od druhých nechci. Ovšem přidám-li k tomu tento způsob řeči, jež jsem uvedl výše, pak se zřejmě dočkají ode mne jednoho. Bud stejného chování, protože nikdo si jen tak pod svým příspěvkem nenenchá líbit nadávky, jen proto že si někdo myslí, že díky anonymitě si může dovolit vše, ačkoliv příspěvek se ho vlastně nijak netýká, nehovoří o něm, neuráží ho. Nebo toho, že jsou pro legraci. Mě jsou pro legraci a ještě si klidně dovolím s nimi zacházet stejným způsobem jimž zacházejí se mnou.
Zneuznaný génius vyzývá k řádně vyargumentované diskusi, leč vůbec nechápe, že v jistých věcech se o něčem jednoduše nediskutuje. Nic, ale naprosto nic mu není po tom, o čem píši, není mu zhola nic po důvodech, pro které píši o lidech, jichž si vážím, s nimiž spolupracuji a také i díky nim a jejich talentu, mám v poslední době radost z toho co dělám, z toho jak lidé reagují na moji práci. Chápu, že tohle může brát jako chlubení, má právo reagovat jak reaguje, ovšem nemá jednoduše žádný nárok na odpověd již se dožaduje. Zneuznaný génius se musí smířit s tím, že se ho nebudu ptát o čem smím psát, nebudu ho žádat o souhlas kolik a jaké příspěvky budu a kde uveřejňovat. Musí si jednoduše zvyknout, že chce – li chování jehož se dožaduje, pak musí se sám chovat přesně tak, jak se dožaduje. .
Zneuznaní géniové většinou po salvě všech svých možných mouder, informací o tom jací oni jsou pašáci, když jsou vyzváni aby tedy předložili výsledky práce, reagují tím, že se ohrazují, abych jim nadával do nul, pokud je vyzvu k předložení nějakých konkrétních výsledků a ohrazují se tím, že nemají potřebu o svých úspěších mluvit, útočí na mou morálku, používají informace z mé minulosti k tomu aby sami zaštítěni tou anonymitou vlastně zničili, zlomili. Nemám jim tohle chování za zlé. Chovají se a jednají jak umí. Není vůbec potřeba takové chování interpretovat, pouze jen ho vypíchnout a nechat skvět na webu pod komentáři.
Zneuznaní géniové byli a budou. Jsou snadno rozeznatelní. Většinou bloudí po hospodách, webech, nejrůznějších diskusích. Rozdávají ona výše zmíněná moudra, o které je nikdo nežádal. Zuří, když jim zcela klidně sdělíte aby si je nechali pro sebe, že máte rozumu docela dost, zeptáte se jich co dokázali, že tak radí? Z jakého důvodu nikdy za nimi není vidět nic kloudného. Vždy najdou důvody, proč programují ve Fortranu, nikoliv v jiném jazyce, vždy najdou důvody, proč se nevydají tam či onam, vždy najdou důvody, proč jim někde něco nevzali, vždy najdou důvody, proč ti druzí je vlastně podrazili, když se prosadili. Píší sáhodlouhé blogy b nichž vysvětlují těm ostatním jací jsou ti úspěšní, čtení, prodávání, zvaní do společnosti, vyhledávaní v jakékoliv činnosti, vlastně svině. Dokonce píší jak si ti úspěšní nevidí na špičku nosu a oni se musí odvrátit aby se nestyděli za jejich ponížení.
Zneuznané génie charakterizuje vždy skvělá schopnost zdůvodnit cokoliv, najít argumenty na obhájení čehokoliv, dobrá rada pro kohokoliv, nadávky komukoliv o kom se domnívají, že na ně nemůže. Mají zablokované diskuse, mění přezdívky, půjčují si přezdívky jiných, karikují komentáře jiných, vždy anonymně, vždy schovaní. I z toho důvodu jsou těmi zneuznanými génii, kteří jen pláčou, a jinak nic.
Užijte si dosyta své „geniality a znemožněné prosperity, těmi druhými,” dámy a pánové. No a my, co jsme jen ti obyčejní lidé, pachtící se v potu tváře za chlebem vezdejším a radujíce se nad každým bochníkem, doslova i přeneseně, místo trpkosti z toho, že nejsme ti nepochopení géniové, ale lidé, kteří vědí, že radost je jen občas, žně v těchto podmínkách jen jednou za rok, tedy neusilujeme o dvě. Lidé, kteří vědí, že za každým úspěchem jsou roky a roky práce a až po těch letech práce to vypadá jako když to jde samo. Pak si užijeme úspěchu z toho, že firma dostala zakázku, že jsme ji dokázali vyjednat, dokázali jsme dát lidem práci a dokonce jim za ni včas zaplatit, dokázali jsme prodat co umíme. A že jde nejen o peníze, ale i o to, že stojíme díky tomu na vlastních nohách. A víme, že tohle musíme umět každý den, protože pokud to neumíme, hrozí nám pozice zneuznaných géniů.