Tak, vyndali mi stehy z operační jizvy, sdělili výsledek histologie, Pochopitelně: „Maligní.” S čímž jsem počítal. Zatím kontroly, prý odoperovali všechno. Tak uvidíme.
Martin pro mne dorazil tak akorát, vyprávěl jsme mu, jak nade mnou stály tři dámy, pak čtyři, tři se dívaly, nejmladší mi tahala stehy. Musel jsem se smát. Ptaly se, cože je mi k smíchu. Říkám: „No, jak tu nade mnou stojíte, jedna hezčí jak druhá, já tu ležím nahý, tak mne napadají různě motivy.” Ta nejhezčí z nich mi říká: „Je vidět, že máte roupy.” No bodejť bych neměl.
Pak jsem musel vypít asi sedm kelímku vody, neb mi také odstranily cévku, no a když jsem dvakrát šel na WC, mohl jsem domu. S různým nabádáním, kdy a kam se mám dostavit. Budu se holt věnovat cvičení, procházkám a olejo-bílkovinové stravě, jako proti nádorové prevenci. Uvidíme, co to udělá, nakonec, když to nepomůže, tak se tím nic nezkazí. Ale docela téhle metodě věřím minimálně jako prevenci.
Opět jsem si po letech přečetl od Paul Johnsona „Intelektuálové.” Kapitolu o Karlu Marxovi čtu podruhé. Jo, ten člověk co měl a má takový vliv, nejen, že byl špína, nuzák, co si v životě nevydělal na sebe ani floka, celý život žil z cizích peněz a ještě vykrádal cizí dílo. Splácal páté přes deváté, vydával to za vědu a podle toho ty výsledky. No první komunista. Co by člověk mohl od nich chtít. jaký zakladatel, tací následníci. Ony ani další figury, v té knize popsané nevyjdou s nějak extra čistým štítem. Spíš naopak.
Ale nemívám ve zvyku recenzovat knihy, kdo bude chtít, jistě si ji opatří a přečte. Faktem je, že většina těch intelektuálů byla levicového zaměření a měli jedno společné. Víru ve vlastní rozum a přesvědčení, že nad ně není, a velkou schopnost využít okolí jak jen mohli. Jak je psáno na přebalu: Co u hlasatelů nového a „lidštějšího” světa překvapí nejvíc, jsou časté morální debakly a místy až monstrózní podlost, jíž se vyznačuje jejich soukromý život. Prachy pro většinu z nich byly na prvním místě.
Jo, můj táta zásadně o komunistech a levicových aktivistech, ale hlavně komunistech, mluvil jako o svinských komunistech. Takže jsem měl dlouho pocit, že je to jedno slovo. Časem jsem zjistil, že jsou to slova dvě. ke svému údivu. Nakonec, Hitler, socialista, Mussolini socialista, Stalin komunista, Lenin komunista, Gottwald komunista a když si tak člověk probere jejich osobní životopisy, dočte se skoro totožné informace, jako o Marxovi a dalších levicových myslitelích jako byl třeba Jean-Paul Sartre, Hemingway, Berthold Brecht a další. I když, Hemingway dokázal alespoň psát poutavě. Shelley zase krásnou poesii. Ale ty osobní životy fakt nic moc.
Jasně, neočekávám od „proroků nového života” svatost, úplně by docela stačila taková běžná lidská schopnost žít s druhými, rozumět jim, neokrádat je tak bezostyšně a chovat se v mezích normy. Jenže tihle inženýři lidských životů, obecně měli za to, že na ně se běžné normy nevztahuji.
Nakonec, neomarxisti a jejich „proroci,“ jak se zdá, trpí podobnými omyly, jako ti „proroci” před nimi. Opakují stále stejné omyly ve své nebetyčné pýše a domnívají se, že mají monopol na pravdu. Stále stejná písnička. A snaží se nás přesvědčit, že problém není v idejích, ale problém je v lidech, kteří ty jejich ideje neumí správně uchopit a použít. Stále chtějí ten svět měnit, nikoliv ho jen vykládat, jak se na dobrého filosofa a intelektuála, případně umělce sluší a patří, nějak si nevšimli, že jejich pokusy o změnu, vždy vedou jen a jen ke katastrofě. Jo jo.
…jsem rád, že sem měl tátu písta, nelhal, nekrad a nebyl komunista…