Odpadla včera divadelní zkouška, což mi dělalo trochu starosti.
Odpadla včera divadelní zkouška, což mi dělalo trochu starosti.
Přeci jen do uvedení Fagot a Yesterday zbývá jen čtrnáct dní a nezdálo
se mi posledně, že by to bylo dokonalé. Spíš to mělo v té formě víc
chyb než předností. Což se, jak doufám, ještě poddá. Přeci jen, hrajeme
v blázinci, slibují mnozí známí, že se přijdou podívat, i když nebudu
přímo na jevišti, tak mi záleží na tom jako autorovi, či režisérovi,
jak vše dopadne.
Ono vždy mají lidé dost času a většinou starosti má jen ten kdo vede
buď práci, nebo nácvik. Herci, stejně jako pracující, mají vždy
bezstarostný život. Na vše dost času, všechno je pohoda, vždy ovšem do
chvíle, než nadejde den „zúčtování.” Pak nastane nejen den
zúčtování, ale i den skřípění zubů a slz, které plynou z napětí, jak
vše dopadne. Když to dopadne dobře, napětí pomine a už se zapomíná na
tu dřinu, co to stálo.
V komentářích zabývající se chozením bos, se opakuje jedno téma.
já bych to asi chtěla taky zkusit, nejdřív třeba v lese, po
pěšinkách, ale i v tom lese,lidi odhazujou odpadky.
Odpovím
takhle. Jako vše, člověk musí zkusit. Pak zjistí, že hrát divadlo je
dřina, ale většinou proces zkoušení bývá zábavný, stejně jako chodit
bos. Zout boty, kus ujít bosý, zjistit, co to dělá, pak člověk zjistí,
že být bosý znamená být svobodný a volný.
Být svobodný a volný nutně neznamená být permanentně šťastný, ale
stejně si myslím, že je to nejlepší způsob existence. Mnohokrát v
životě jsem jako svobodný člověk zažíval tíhu nejistoty, přesto bych
neměnil. Nejistota sice není můj nejoblíbenější životní stav, ale
nejistota patří k životu.
Takže jako bosý, stejně jako amatér režisér, zažívám nejistotu,
která mě občas namíchne, což nepovažuji za nepatřičné. Občas se
namíchnout je myslím potřeba. Tedy namíchnou mě lidi. Už se
nenastartuji tak snadno jako kdysi, ale sem tam jednou za dva tři roky
se mi to povede. Což zřejmě není až tak často, jako kdysi, kdy jsem se
dokázal rozpálit během hodiny třikrát.
Ptala se mě jedna má kolegyně, jak se dívám na přátelství mezi mužem
a ženou. Vysvětlil jsme ji, že pokud jsou oba heterosexuálové, většinou
to není možné, protože vždy je na jedné straně v tom
„přátelství” něco erotického, nenaplněného minimálně z
jedné strany. Případně z obou, když je tam nějaká zábrana, jako je
manželství. A ten, kdo je v tom manželství nechce ničit, co má, přesto,
že by docela rád zažil něco nového.
Přátelství mezi chlapcem, co má svého chlapce a ženou, nebo ženou ,
co má svou dívku a mužem je asi jiného druhu. Tam žádná očekávání
nejsou. Případně minimální. Ale v „přátelství” mezi ženou a
mužem, tam vždycky. Vždy se jedna strana snaží dosáhnout něčeho víc. V
jiném případě se jedná o jakýsi vztah známosti, na kolegiální úrovni,
kde se lidé respektují, nic od sebe neočekávají a chovají se k sobě
vlídně. Což může vypadat jako přátelství, ale není.
Ještě se vrátím k tomu chození bos. Když chodím bos po chodníku,
dávám pozor kam šlapu. Co se týče bakterií, některé prameny tvrdí, že
na rukou je mnohem více bakterii, které mohou působit potíže, než na
nohou. Plus v botách uzavřená noha je rejdištěm plísní a jiných
legrácek. Takže si zas až tolik hlavu nelámu.
Ona přílišná čistota, která v posledních letech v převážné části
populace panuje, zas tolik nepřispívá k obecnému zdraví. Tělo má navíc
možnost při mírnějším stavu čistoty a péče o sterilitu si vytvořit
silnější imunitní systém.
Stejně tak si zas tolik nelámu hlavu s tím, že mi někdo šlápne na
nohu. Stát se to může, jenže když se dívám na dámy mající na nohou
šlupičky, které poskytují perfektní sevření prstů, ale nikoliv ochranu
nohou proti šlápnutí botkou okovanou, či lodičkou s jehlami, tak si
říkám: „O co jsou na to lépe než já? Ani ti, co mají na nožkách
plátěnky, vietnamky atd.
Rozhodně na tom nejsou lépe než já. Kompletně bosý. Myslím si že
být bosý je lepší než být obutý. Tedy pokud nemrzne. V mrazu jsou boty
asi lepší. Jen si musím opatřit takové, co mi nebudou stahovat nohy.
Jo, jak si člověk zvykne chodit bosý, pak nechápe, co ho vedlo k tomu
aby chodil obutý.
Tak jsem myslím celkem obhájil bosé chození, stejně jako jsem už
po několikáté objasnil, proč si myslím, že mezi mužem a ženou nemůže
existovat přátelství. Pochopitelně může mi někdo argumentovat v obou
případech čímkoliv jiným, ale život je život. Jo jo.