Volal mi Michal. Michal je můj úspěšný klient, nejen v abstinenci, ale i jinak v životě. Známe se dlouho. Potěšil mě, když mi řekl, že se rozhodl vyzkoušet chůzi s bosýma nohama.
Volal mi Michal. Michal je můj úspěšný klient, nejen v abstinenci, ale i jinak v životě. Známe se dlouho. Potěšil mě, když mi řekl, že se rozhodl vyzkoušet chůzi s bosýma nohama. Prý jeho kolegové čuměli, ale jak znám Michala, klidně je pan ředitel nechal čumět. Já jsem tenhle způsob chůze okopíroval od Marcela, který ji také zřejmě od někoho ošlehnul. Svět už je takový. Někdo něco spustí a už to jede. Někdy jsou to bosé nohy, což je dobré, někdy jsou to jiné věci, které zas tak dobré nejsou, ale jsem smířený s tím, že lidé jsou tací jací jsou.
Už chodím bos čtvrtý týden, zdá se, že mi ten experiment bosých nohou svědčí na těle i na duši. Nohy nezebou, až začnou, obuji se. Zdraví riskovat nehodlám. Jinak, je docela legrace, jak mají lidé starost o to jak to berou jiní lidé. Jestli mě berou dost vážně. Já si pořád myslím, že mě lidé berou vážně i bosého. Mít bosé nohy se zřejmě nerovná mít prázdno v hlavě. Aspoň já si myslím.
Tak sleduji ten světa běh, volby, války, milenecké maléry, někdy se z mileneckých trablů nastanou války, jako v případě Trojské války o krásnou Helenu. I když, kdo ví, co za tím doopravdy bylo. Ale zase jsou muži a asi ve starověku tomu tak bylo, že uražená mužská čest v případě, že manželka roztáhla stehna pro někoho jiného, onoho muže zavazovala, aby dotyčného, co si tak užíval s jeho ženou, zabil a tím smazal svou pohanu. Ono je tomu vlastně i dnes, podle některých kultur tak pořád.
Holt v nás ten šimpanz pořád dříme. Tedy vlastně u šimpanzů, ale alfa samec nikdy neví, kdo je jeho potomkem. Tak se pro jistotu chová slušně ke všem mláďatům. Dokonce ani netrestají nevěrné samice. Hlídá si je, občas se i podělí s jinými samci, koalici vytvoří, jednoduše, takový vztahový, rozmnožovací komunismus. Moc se mezi sebou nezabíjejí. Ale člověk, ten nevěru strašně těžko skousne. Někdy má opravdu pocit, že se ta pohana nedá ani odčinit. Pak nastane drama.
Lidé jsou neradi podváděni a v intimní oblasti dvojnásobně. Tady nikdo neumí být nad věcí, nestranně chápat důvody toho druhého. Prostě se cítíme zasažení a netýká se tohle jen mužů. Chceme věřit, chceme aby nám bylo věřeno, dokonce to chceme i když sami se nechováme jako důvěryhodní. Takoví jsme a takoví zůstaneme. Evoluce je silnější, než „rozum.” Takže nám nezbývá, než nějaký čas a to poměrně dlouho polykat ponížení a smiřovat se s tím, že někdy někomu nestojíme za výhradní lásku.
No a ty války jsou z podobného soudku. Vždy se najdou lidé, kteří mají pocit, že těm druhým stačí pohrozit, protože ti vyhrožující se cítí na koni jako silnější a ti jimž je vyhrožováno ze strachu udělají, „co mají.” Aby se nakonec ukázalo, že nic nejde tak snadno a bez potíží a ti, co si začali, nakonec zjistía a pak pláčou, že to bolí, moc to bolí. Pokud pochopitelně tu válku přežijí. Jedna trestná výprava a pak ti, co šli potrestat ty „teroristy,” co se chtěli odtrhnout, mluvit jen a jen svým jazykem a ty cizí se učit nikoliv, že musí, ale že zjišťují že je to výhodné, se začnou bránit.
Pak ti „silnější” objíždějí svět a prosí proti těm „teroristům,” kterým pozabíjeli ženy a děti o pomoc. Pochopitelně, když mi někdo začne zabíjet ženy a děti, zrovna láskou k němu neplanu. Nebo se je pokouší zabíjet, tak je bráním. Na jedné a na druhé straně se jen zabíjí. Pak se hledá pravda a nikdo ji nikdy nemůže najít, protože dokud se hledá pravda, vášně planou a zbraně hovoří. A dokud vášně nevychladnou, zbraně nepřestanou hovořit.
Tohle platí ve všech lidských činnostech, že bez emocí nejsme schopni žádného rozumného rozhodnutí a nejsme schopni rozumně uvažovat. Takže se musíme naučit zvládat své emoce, aby nám sloužily ku prospěchu a dovolovaly nám rozumná rozhodnutí. A všechny pokusy hledat pravdu vedou v takových případech jako je nevěra, nebo odlišný jazyk a způsoby k tomu, že vášně planou. A zaslepují.