Když jsem se vracel včera odpoledne z blázince domu, viděl jsem kulturistku. Vypracované bicepsy, hezky široká ramena a krásně rozvinuté zádové svaly. Leckterý mladý chlap by mohl závidět.
Když jsem se vracel včera odpoledne z blázince domu, viděl jsem kulturistku. Vypracované bicepsy, hezky široká ramena a krásně rozvinuté zádové svaly. Leckterý mladý chlap by mohl závidět. Jenže, popošel jsem raději o kus dál, protože zrovna na tohle se nějak nemám potřebu se zalíbením dívat. Představa, že bych měl něco takového s láskou a patřičným vzrušením objímat mě skutečně nebrala. Možná ona sama kulturistka nemá dobrý pocit, při představě, že ji zrovna objímá muž. O dveře dál, stáli dvě mladé dámy v dlouhých sukních, podobně jako mé mladé kolegyně v práci a na ty jsem se skutečně díval se zalíbením, neb jim ty dlouhé sukně prudce slušely. Stejně jako kolegyním v práci.. Ty jsou také mladé, štíhlé a vysoké.
Protože Martin přidal mou kompletní příručku „Průvodce života v abstinenci„ na můj web, do sekce knihy, udělal jsem si rovnou k tomu i stránku na FB a když už jsem byl v ráži, tak jsem přidal stránku „Závislost.” kam jsem dal odkaz na videa s pořadem „Ze závislosti do nezávislosti.” Bude tam nastálo, postupně jak budou videa po odvysílání na ČT 2 přibývat na webu ČT, budou bezproblémově ode mne ze stránky na FB dostupné. Že mě tohle nenapadlo už dřív. No, napadlo mě to až včera, tak i tak dobře.
Ještě přidám stránku „Rodina a já” kam shromáždím odkazy na všechny díly tohoto pořadu, na kterých jsem participoval. Myslím, že tohle leckdo přivítá. Z mého hlediska jsme s Ivanou zvolili zajímavá témata, docela dobře zpracované a v oblasti závislosti a spoluzávislosti dost informací poskytující. Když už jsem se na tom podílel, proč nedat informaci o zajímavém pořadu, který bohužel běží odpoledne v nezajímavém čase.
Jak mívám v pátek zvykem, šel jsem si kolem sedmé lehnout, zdravě jsem usnul, před půlnocí se probudil, souběžně na chatu a FB jsem začal komunikovat s několika lidmi. Na chatu v jedné místnosti, kam jsem v poslední době začal chodit, se z ničeho nic objevila má „přítelkyně” šantalka, která jaksi zjistila, že už nechodím na abíčko, kam za mnou ještě ze slintou mi anonymně chodila nadávat. Ona a ještě několik dalších. Planou ke mě láskou ještě z dob kdy jsem chodíval do místnosti „…třicet a více…” a nijak jsem je nešanoval. Hlavně jsem onu šantalku podobně jako slintu odmítl, kdysi dávno, coby možnou adeptku, když už ne na milenku, tak na důvěrnici, které bych se svěřoval s tajemstvími, svými i pacientskými, co by ona mohla patřičně dávkované šířit dál.
Jsem už takový, že si vybírám důvěrníky docela pečlivě, i když se mnozí podle mých blogů domnívají, že jsem ochoten vykecat i co nevím. Nejsem. Vykecám jen to, o čem jsem přesvědčen, že se proti mě nedá nijak použít. Rozhodně nevykecávám tajemství cizích lidí a už vůbec ne na chatu, podobným lidem, jako je šantalka, slinta, nebo ten gentleman, co za mnou přišel těsně po šantalce a ptal se jako správný přítel šantalky, zda mám chuť?
Nevěděl jsem jestli se ptá, na to zda mám chuť na něj, nebo na něco dobrého k jídlu, případně dát někomu do tlamy. Ta otázka byla tak nejednoznačná, že jsem se zeptal: „Pokud ptáš se šmudlíku, zda mám chuť na tebe, tak ti jednoznačně říkám, nemám.” On mi odpověděl, že bych to přeci jen s ním měl prubnout. Načež jsem mu opáčil: „Jsem na mladé, krásné, chytré a voňavé dámy a z těch podmínek šmudlíku nesplňuješ ani jednu. Zkus štěstí na „Kluci s klukama,” tam by ses mohl třeba i chytit.”
Pochopil, že touží marně a odkvačil jinam. Zřejmě na mnou doporučenou místnost. Jeho nick jsem si moc nezapamatoval. Bylo tam něco o kingovi. Možná si potřebuje dodat trochu sebevědomí, když používá takové přezdívky. Ale to není pro tuto chvíli důležité. Teď v tuhle chvíli možná ještě někde v koutku po mě plane touhou, pláče do polštáře, jak nemůže láskou spát a přijde zas mi vyznat lásku na chat. Nakonec, láska z chatu není méně hodnotná, i když je zcela nevyslyšená. .
Šantalka údajně rozesílala maily, ve kterých mě obviňovala, že jsem si z e své závislosti udělal živnost. Bere výkon mého povolání za peníze, jako něco nemravného a živnost má jako vlastně podvod. Což je mínění mnohých neschopných lidí se poctivou prací na živnostenský list uživit. Takže se pejorativně vyjadřují o těch, co pracují v potu tváře, chléb svůj dobývají, jako zlodějích. A ti co si pořídí živnostenský list na poradenské služby, jsou v jejích očích zloději.
Ale nakonec má šantalka pravdu. Mám dokonce na svou poradenskou činnost skutečně živnostenský list.Dokonce se za to ani nestydím, protože odvádím poctivou práci, která není ani snadná ani jednoduchá a rozhodně a rozdíl od mínění mnohých lidí, netěžím jen ze svých zkušeností, ale ze zkušeností svých klientů, které sbírám, pamatuji si je a zpracovávám je do třeba příručky „Průvodcem životem v abstinenci.” kde popisuji jevy, které nejsou v žádné literatuře dostupné.
Byl jsem jeden z prvních, pokud ne vůbec první, kdo začal pracovat pojmem prázdnoty a dalšími podobnými pojmy, publikovat je a jak mi dnes říkal dr. Prokeš. „Člověk, si při čtení uvědomí, že mnohé z toho slyšel, mnohé za ty roky ví, ale tady to má před sebou jako na talíři. Utříděné a dané do souvislostí.” Nakonec, už ve své závěrečné práci, na PPF, kterou jsem musel obhájit, před docentem Skálo, docentem Vymětalem a dr. Růžičkou, jsem všechno co popisuji v příručce úspěšně obhájil a díky tomu absolvoval PPF. Neboli Pražskou, psychoterapeutickou fakultu. S vyznamenámím, skromně podotýkám. 🙂
Šantalka, slinta a ten „king,” či jak si to říkal a ještě mnozí další lidé, žijí v jakési romantické představě, že když jsem se slovy laické veřejnosti, z toho dostal, tak mám povinnost bezplatně a celodenně vykovávat práci terapeuta, poradce zcela zdarma. Navíc brát v úvahu jejich „odborné názory.” Slinty. co by jako pedagožky ze základní školy a šantalky jako výchovné pracovnice na dívčím internátu. Co dělá „king”netuším.
Tedy zřejmě podle jejich mínění by mě ony měly řídit a já bych vykonával jejich příkazy a doporučení. Možná by mohly mít i pocit, že když mi tak dobře radí, že bych případný zisk měl poskytnout k tomu aby s ním naložily podle svých představ. Neberu jim jejich představu, konečně takových lidí je docela dost. Ale nějak se jimi dát řídit nehodlám a jejich odborné názory a mínění jsou mi zela lhostejné.
No, nejsme na abíčku, ani na chatu, takže pokud by se tu chtěly podobným způsobem jako tam angažovat, udělám s nimi řádný a krátký proces. Pak už jim zbude jen možnost slintat na svých blozích,. Tam ať si píšou, co uznají za vhodné. Jo jo, čas od času je potřeba jisté sortě lidí zcela jasně říci: „Vážení a milí, máte právo říkat, co si myslíte, máte právo si myslet, co chcete, jen a jen pouze nemáte nárok to říkat kde chcete. Taková demokracie tu nepanuje.”
Ale musím říci, že mě šantalka i king bavili a nadále baví svým důrazným a neochvějným přístupem k mé osobě. Na chatu, abíčku i jinde. Ať si užijí. Třeba jim to pomůže malinko odstranit jejich mindráky plynoucí ze vzhledu, věku a mentální úrovně. Ono se těžko mnohým lidem žije s tím, že stárnou, nejsou pro mnohé, které by si přáli mít jako přátele, či partnery atraktivní.
S tím se mnozí velmi těžko smiřují, stejně jako se těžko smiřují s tím, že jejich „odborné rady, mínění a názory,” jiný odborník bere jako zmatené, nekomplexní a neodborné. A závist je skutečně podle Písma smrtelný hřích. Jo jo šantalko a slinto, tak pozor.