Vyrazil jsem si do města. Předtím přišel na návštěvu kamarád, probrali jsme světa běh a ženské, což je asi u chlapů ten světa běh. Prošel jsem se do města pěšky, jak jinak, abych trochu pookřál.
Vyrazil jsem si do města. Předtím přišel na návštěvu kamarád, probrali jsme světa běh a ženské, což je asi u chlapů ten světa běh. Prošel jsem se do města pěšky, jak jinak, abych trochu pookřál. Předtím jsem dokoukal slavný válečný film „Nejdelší den” z šedesátých let. Moc se mi líbil i s tím patosem. Není tak naturalistický jako pozdější válečné filmy, nejsou tam létající údy a vyhřezlá střeva. Přeci jen, tehdy žilo mnoho pamětníků těch dob i bojů a ti dobře věděli, jak taková válka vypadá, takže se jim poskytoval mírnější pohled. Nejen jim. Ještě fungovaly určité zábrany. Což si myslím není vůbec špatně.
Prošel jsem dvě knihkupectví, nic jsem nekoupil, jen jsem se pokochal. To mi někdy ke spokojenosti stačí. Mám ještě několik nedočtených knih, které čtu najednou, zatím se v nich orientuji, což je důležité. Až se přestanu orientovat, budu muset číst jednu po druhé. Zatím, když mě jedna bavit přestane, začnu číst jinou. Dnes jsem si přečetl zajímavý názor, že nuda znamená neschopnost se učit něco nového. Hmm, na tom názoru něco bude. Opravdu, pokud se něco nového učím, něco co je těsně nad mé momentální možnosti, což dává naději, že bych to mohl zvládnout, nenudím se.
Teď se snažím pochopit myšlenkové pochody pana Krále, který se zabývá vědeckým dokazováním Boží existence. Konečně někdo, kdo jde na věc neotřele. Tedy z mého hlediska. I když asi ta jeho teorie není zrovna ověřitelná a prokazatelná, případně falzifikovatelná, nevadí nic, čte s e mi to hezky. Sice trochu nadměrně fandí Jungově hlubinné psychologii, ale nešť. Nevadí nic. Něco jsem od Karlíka četl, potom jsem kdysi dávno četl krásnou knížku od Rudolfa Starého – „Potíže s hlubinnou psychologií.” Ale moc se o hlubinnou psychologii nezajímám. Dokonce myslím, že Rudolfa Starého mám v knihovně a také něco od Junga. Zřejmě abych lépe pochopil myšlenkové pochody Miloslava Krále, budu muset znovu něco z té HP znovu přečíst. Některé Karlíkovy závěry mi přišly dost psychotické.Jinak kniha „Potíže s hlubinnou psychologií” je volně ke stažení na netu. Doporučuji pro zájemce o tento pohled na člověka a jeho duši.
Tak jak jsme tak s kámošem povídali o těch ženských, on obdivoval moji schopnost udržet odstup, nenechat se spolknout. Jo to má pravdu, umím udržet odstup, nenechám se spolknout, ovšem tuhle dovednost ocení jen velmi malé množství žen. Doporučil sem mu, pokud chce zůstat v manželství a ve vztahu, ten odstup nijak nezvětšovat. Když už, tak o milimetry, ale už ne o centimetry. Pak nebude žít od jednoho vztahu k druhému vztahu. Mě to zas až tolik nevadí,ono žití od vztahu do vztahu většině žen ano, a nejen ženám ale i mužům. Obě pohlaví si sice tak trochu zoufají, protože se cítí v pasti a upoutáni, ovšem pokud zkusí mírně svazek rozvolnit, většina lidí ono rozvolnění nevydýchá, vezme jeho pokus jako úsilí o odchod a plné osvobození.
Inu evoluce ženám velí, udržet vztah pokud možno co nejtěsnější, znát všechny tajemství mužů, protože jim to poskytuje kontrolu a informace je nejlepší zboží na trhu se vztahy. Nezávislý muž, který udržuje mírný odstup je rizikový muž z hlediska ženy.. Nikdy ona žena neví, nebo si aspoň namlouvá, že neví, kdy ji opustí. A bere ho jako zmarněnou investici. Proto ho pro „jistotu” aby nebyla opuštěna opustí ona sama, aby nakonec zjistila, že zas až tak něco lepšího nedostala. Opět nemluvím o ženách, které opouštějí násilníky, alkoholiky, feťáky a hráče. Tam většinou platí: „kdo uteče, vyhraje.” Jinak asi ne. Jinak si většinou ženy nadělají větší potíže, než je získaná úleva.
Ovšem, jestli mě něco baví, tak sledovat ženy, jak určitý druh mužů opouštějí aby do stejného nebo obdobného vztahu znovu vlezly. Pečovatelská žena, co pečuje a za svou péči očekává vděk, si najde muže s dítětem. Chce být náhradní matkou, leč dítě její snahy příliš nepřijme, takže žena nesklidí očekávaný vděk, opustí muže i s dítětem aby si našla dalšího, který třeba zas pečuje o svou matku, bydlí s ní. Ona žena se pustí i do tohoto dobrodružství, a můžete hádat, jak to asi dopadne? Tedy pokud muž udrží onen odstup od ženy, který mu jeho pečující matka poskytuje, nebo jeho péče o matku. Jedna větší naivita jak druhá. No, stačí pak jen sledovat vývoj. Nic víc. K tomu je prostě a jednoduše se lepší nepřibližovat.
A když se na celou věc, člověk podívá zblízka, vždy tam uvidí u těchto lidí problematický vztah k rodičům, rodičů k nim, nedostatek lásky a přijetí, velikou touhu po uznání a přijetí, přílišnou snahu se zavděčit těm které chce získat aby později zklamáni, odcházeli ti lidé do dalšího vztahu. Na začátku onoho problému je nedostatek lásky a touha ji získat stůj co stůj. Tam je nutná schopnost každého, kdo se k těmto lidem přiblíží, aby opravdu uměl udržet odstup, nenechal se spolknout, protože ten deficit lásky stejně nikdo není schopný naplnit.
Já jsem něco podobného několikrát zažil a byl jsem náramně rád, že jsem z těch vztahů vylezl celkem nepoškozený. Jednoduše jsem přecenil své síly a pustil jsem se do dobrodružství, které nemohlo dopadnout nikdy dobře. V takovém vztahu je skutečně dobré umět udržet ten větší odstup. Jinak nemáte šanci zůstat fit. Skoro každý pokus o zvětšení vůle, o zvětšení manévrovacího prostoru končí většinou katastroficky. I třeba díky tomu, že ženy mají mnohem více možností než kdysi a jsou ochotny víc riskovat vztah. Bud chtějí zcela a naprosto všechno, někdy i to co nemohou dostat a nebo odchází. Nezralost se tomu říká.
Není tam žádná uměřenost. A kecy o tom, že to někomu prospívá, a hlavně dětem, patří jen do říše keců. Příbuzní, kamarádky vždy mají dobré rady a dobrá řešení, leč nikdy nemají lepšího muže, a lepší starost pro děti a ženy než je vlastní táta pro děti. Jak říkám, nemluvím o patologických případech výše uvedených. Ty patří jinam a do jiné kolonky.
Tak, tak, opět jsem se dostal na své oblíbené vztahy. Je zajímavé, jak ona cílená samota umožňuje odstup a mnohem ostřejší pohled do nitra těch vztahů. I když, dnes jsem jedné dívce slíbil, že ji vezmu na Nový Zéland. Ona vzala můj slib vážně a pravila: „Jane dohodnuto.” A já jsem pravil: „Ano, dohodnuto. Vezmu svůj cestovní vozík, koupím větší stan a budeš se mnou spát ve stanu a cestovat pěšky. Ještě pořád dohodnuto?” Na to odvětila. „Ráda, už se na to těším.” Tak jsem zvědavý, co skutečně vydrží. Ona netuší, že na NZ, je občas někam opravdu pěšky daleko a auta nejezdí místy každý den. Musí se jednoduše dojít ke žrádlu a pohodlí. Jo jo.