Babí léto skvěle funguje, takže se hezky procházím na skupiny, do práce v pondělí, nebo o víkendu jen tak.
Babí léto skvěle funguje, takže se hezky procházím na skupiny, do práce v pondělí, nebo o víkendu jen tak. Rytmus kroků a slunce mě poskytuje krásný čas, kdy si mohu přemýšlet, nechat myšlenky jen tak plynout, pozorovat je. Zažil jsem v životě několik krásných měsíců září. Na jeden, na který rád vzpomínám, když jsem se v roce 1970 vrátil z vojny, po roce a půl, sice předčasně, ale to mi nijak nevadilo, i když mi tehdy v necelých 20 letech zjistili žaludeční vředy. Jenže samotný ten návrat a potom hned odchod z domova, kdy jsem se opravdu učil všemu od začátku, najít si práci, vycházet s penězi učit se žít jako dospělý člověk. Byl to tvrdý čas, tvrdých zkušeností a pádů, ale myslím, že jsem z té doby vytěžil mnohé.
Nebo po 23 letech, kdy jsem se vrátil v září cesty na Gibraltar, kam jsem šel 86 dní pěšky, 10 dní zpátky stopem a částečně vlakem, to hlavně ve Španělsku. Vrátil jsem se, neměl jsem práci, protože jsem před cestou rozvázal pracovní poměr napřed s KDU-ČSL a potom s dominikánským klášterem, kde jsem krátký čas pracoval. Vyrazil na cestu, na účtě nějaké peníze na alimenty a nájem, na dalším účtu ušetřené peníze od plavby, „pro strýčka Příhodu.” Byly to právě takové dvě září, kdy jsem začínal úplně nový život, zásadním způsobem se můj život v obou případech měnil.
Žádnou pomoc jsem v tom prvním září z domova nečekal, žádnou jsem nedostal, a nijak jsem kvůli tomu nenaříkal. Učil jsem se čemu bylo potřeba, zkoušky jsem skládal jen tak tak, ale vždy jsem ji složil a postoupil dál. To je na životě spravedlivé, že dokud nezvládnete životní lekci, nepostoupíte. Nikdo vám ji zadarmo nedá, nikoho neuplatíte. Buď pochopí člověk, co od něj život chce, nebo jednoduše propadá tak dlouho, než pochopí a udělá co na něm život nebo ta životní situace chce. Tohle byly ty mladické začátky a těch ran bylo docela dost. Přežil jsem je i z několika jizvami na těle i na duchu. Doslova.
Trvala ta základní škola života pět let, než jsem udělal zkoušky a pochopil jsem, že svoboda je výhodná věc, ale občas to chce trochu rozumu, uvažování. Dnes z odstupem 36 let vidím jak všechno čím jsem v té době prošel bylo důležité. Učil jsem se žít jinak, než bylo zvykem žít u nás doma, učil jsem se mluvit jinak, než jsme mluvili doma, učil jsem se jednat, než se jednalo doma. Zjišťoval jsem, že mi ledacos pro moje mládí a nevinný vzhled projde u nadřízených, nikoliv ale u kolegů. Učil jsem se spolupráci, výhodám umění zacházet s penězi. Tahle disciplína mi dost dlouho nešla. Vydělával jsem na tehdejší dobu dost a nijak jsem se nesnažil tu šetrnost zvlášť zvládnout. Ale jak říkám, dopadlo to nakonec dobře.
To druhé babí léto, bylo také dramatické. Ale jinak dramatické. Vrátil jsem se z Gibraltaru, prodělával další psychoterapeutický výcvik, fakultu, učil se podnikat, začínal jsem pracovat sám na sebe. Nastoupil do blázince, abych po nějakém čase zjistil, že se musím rozhodnout. Buď chci dělat terapeuta i tím bídným platem a nebo to jen tak šolichat a věnovat se podnikání. Zvolil jsem první, řekl si o těžké časy, těžké časy přišly, zvládnul jsem je, dokonce jsem začal v té terapii i podnikat.
V tom druhém září jsem po návratu z Gibraltaru pracoval pro jednoho člověka na jeho chatě, kterou jsem ve Vysoké Lípě dával do pořádku. Jak už to bývá, napřed vše vypadalo báječně, pak se ona báječnost začala vytrácet, nastaly neshody o peníze se zadavatelem. Zjistil jsem, že tohle asi nechci. Takže jsem odešel do Prahy, jako tehdy před 23 lety začal znovu. Ne lépe, pouze jinak. Ze začátku jsem neviděl nějaké extra vyhlídky, ani mi nikdo žádnou velkou šanci nedával, hlavně ne v oblasti terapie. Tam vůbec. Jenže se ukázalo, že stačí hledat, držet se biblického: „Kdo hledá najde.” Našel jsem práci, našel jsem zájemce o terapeuta. Byla to PL v Bohnicích.
Tak tohle mi běží hlavou, když se dívám z okna, vidím to krásné babí léto. Dvě září, v jehož čase se zásadním způsobem změnil můj život. Do blázince jsem sice nastoupil až prosinci, ale fakt je, že ono rozhodnutí , odejít z Děčína za prací do Prahy, bydlet přes týden pod jevištěm, vzniklo v září. (Kdo o sobě může říci, že bydlel pod jevištěm divadla? :-)) Pracovat v divadle a pak v blázinci. Občas jsem zjišťoval, že oboje poskytuje podívanou na herecké výkony. Herci ovšem ke svým výkonům, měli v divadle a v blázinci odlišné motivy.
Moje starší dcery mě v tomhle napodobily. Ne v těch pádech, přeci jen, byly v tomhle směru poněkud chytřejší a opatrnější, ale v tom, že odešly, staraly se a starají se o sebe bez mé pomoci. Tu nikdy nežádaly, stejně jako jsem ji nežádal z domova já. Mají svojí hlavu, stejně jako jsem ji měl já. Člověk musí mít svojí hlavu a nesmí dát na všechno co mu kdo říká, ale také musí dát alespoň na něco, co mu druzí říkají. Tohle je velké umění rozeznat. Ty pády nás učí rozeznávat. Naše hloupá rozhodnutí, nás stojí čas, peníze a ještě se občas cítíme jako blbci a někdy zaplatíme zdravím, ale bez toho nejde prožít život podle svých představ.
Ty začátky v těch zmíněných babích létech a následujícím čase, byly bolestné, ale neuvěřitelně zábavné. Pro mne učení od jistého věku je největší zábavou. Některé chyby si jednoduše opakujeme, nikoliv protože jsme neschopni pochopit, ale z pýchy, protože si myslíme, že některá životní pravidla pro nás neplatí. Než pochopíme, že platí a platí pro každého. Nikdo není nad životními pravidly.
Dlouho mi trvalo, že život na dluh není výhodný, jak se nás někdy snaží někteří lidé přesvědčit. Možná je náš život na dluh pro některé lidi, co nás o tom vehementně přesvědčují, výhodný, ale ne pro nás. Výhodný bývá jen pro ty, co nám tenhle způsob života nabízí. Banky, drogoví dealeři, hostinští, výrobci alkoholu atd. Těm všem vyhovuje náš život na dluh a život bez pravidel. V tom prvním babím létě jsem tohle moc nechápal, v tom druhém už náramně. V tom byl ten základní rozdíl. Utrpěl jsem pár šťouchanců od života, ale protože jsem dodržoval pravidla, nakonec se poučení ze šťouchanců, ukázalo jako velmi výhodné. No a tak je hezky, dopíši blog, na chvíli se natáhnu, abych byl na skupině svěží a potom vystartuji za prací na Palmovku. Jojo.