Jo jo, dějí se věci. V pátek mě naložila má nejmladší dcera Babeta do rychleho auta svého milého Pavla. Tohle se událo v Lázních Bohdaneč. U toho nakládání asistovala má láska.
Jo jo, dějí se věci. V pátek mě naložila má nejmladší dcera Babeta do rychleho auta svého milého Pavla. Tohle se událo v Lázních Bohdaneč. U toho nakládání asistovala má láska. Pršelo, jen se lilo a mířili jsme do Jablunkova na svatbu. Pršelo co jsme byli v Jablunkově. V penzionu nepršelo.
Svatba proběhla bez zádrhelů, jen jsem musel své nejstarší dceři vysvětlit, že její otčím ji nepovede. I když chtěl. Otec je jen jeden. On se s tím smířil, má dcera také. Původně navrhovala kompromis, jako, že oba. Ale prosadil jsem se. Jsem rád, že si svého otčíma váží, ale jak už jsem řekl. Otec je jen jeden.
Kupodivu nikdo se nehádal, nikdo se nepral. Nikdo mě nenutil cokoliv alkoholického pít. Má první žena se na mě nemračila, já na ni také ne. Nakonec, není důvod. Rozvedli jsme se, po dobu, co děti byly malé, jsme se k sobě chovali korektně. Děti odrostly, nebyl žádný důvod se stýkat s bývalou ženou. Stačí jen ty děti.
Jsem rád, že má nejstarší dcera pozvala nejen mne, ale i mou nejmladší dceru, jejího partnera a i mou lásku. Neproběhla žádná řevnivost. Prostě slušná svatba se slušnými lidmi. Jak je vidět, lidé se nemusí milovat, stačí, když se snášejí.
Po svatbě jsme se cestou zpět stavili u Luterů. Já jízdu autem ukončil v Chotěboři, odkud mírným obloukem díky špatnému směru pokračuji v cestě na Svatou Horu u Přibrami. Tedy pokud se zlepší stav mého levého kotníku. Dnes ráno to vypadalo báječně.
Říkal jsem si, že do odpoledne v Ledči nad Sázavou. Jenže já mínim, kotník mění. Odpoledne po osmi kilometrech jsem dumal jestli nepojedu domu. Jak si tak pajdám a pajdám, dva km za Vrbici, kde jsem v autobusové čekárně odpočíval, vidím stát auto, tak tři sta metrů přede mnou.
Řikám si: „Ha, já pajdám a on nejede. Smutná historka“. V tom slyším známý hlas: „Je to on, říkám si, co je to za magora, co jde pěšky v tom vedru do toho kopce a on to Jílek“. Jo jo, byl to náš divadelní mecenáš Jirka Hanausek. Udělal jsem bleskurychlé rozhodnutí po nabídce, že mě vezme kam potřebuji, když viděl mé pajdání.
Jsem tedy v Ledči nad Sázavou na hotelu, zítra dám kotníku klid a pozítří se uvidí. Jak je vidět můj anděl strážný nezahálí. Jo jo dějí se věci. Má láska dostala nabídku na práci u filmu, já jsem na hotelu. Vypral jsem triko, trenky a kalhoty. Najedl jsem se, dám si kafe. Život holt občas s námi laškuje. Dovolená ještě deset dní, tak uvidíme, co je před námi.