Mířil jsem na Chrudim a došel do Lázní Bohdaneč. Což je trochu stranou. Ale nevadí. Přiblížím se vic k dálnici na Hradec Králové, tak aby mne mohli v pátek naložit.
Mířil jsem na Chrudim a došel do Lázní Bohdaneč. Což je trochu stranou. Ale nevadí. Přiblížím se vic k dálnici na Hradec Králové, tak aby mne mohli v pátek naložit.
Kroužím a kroužim, dělám v průměru dvacet km denně. Tedy v pondělí jsem udělal asi pět. Nakoupil jsem v Přelouči, přešel přes most abych uviděl na Labi krásné lekníny a usoudil, že je docela vedro, (bylo tedy bídných tři a třicet ve stínu). Takže jsem zalehl pod krásný dub a ležel a ležel.
Zásoby byly, voda také, jak v Labi, tak v láhvích. Koupal jsem se, neopaloval, neboť mě opalovaní nikdy nebavilo. Vařil kafe, jedl a přemýšlel o ženách, lásce a vůbec o samých nedůležitých věcech. Vydržel jsem tam rozjímat do druhého dne.
V minulem blogu jsem se zabýval tím jak se někteří lide neumí projevit slovně a vlastně lidé kolem nich ani nepochopí, že oni prožívají hluboký cit. Pak jak jsem tak dumal, vzpomněl jsem si zase na několik žen, co na jednu stranu dávaly najevo hluboký vztah, nemělo to skoro chybu. Akorát, že se nakonec ukázalo, že ten vztah není založený na lásce, ale na majetnictví.
Kupodivu, něco podobneho jsem objevil i v těch takzvaných přátelstvích mezi mužem a ženou. Vlastně ty ženy toužily po přátelství, které je pro ně nejlepší, aspoň, tak říkaly. Ovšem, měly ty jejich touhy jednu malou chybku. Ony chtějí i v tomto případě vlastnit. Jsou nenasytné, chtějí toho muže pro sebe. Nic mu nehodlají dopřát, ale chtějí z jeho strany všechno. Obdiv, pozornost, dokonce i aby jim dával najevo, jak jsou žádoucí, leč běda, když věnuje pozornost jiné.
V takovém případě jsou schopny nemilosrdně trestat, cítí se zhrzené, žárlivé scény nemají chybu. Sám jsem něco podobného zažil. Jo, když mi žena řekne: „Mám tě ráda, ale nemiluji tě.“ Zpozorním. Buď se toho vztahu bojí, nechce riskovat, nebo chce vlastnit a nechce nic dát, jen brát. Má mě přece ráda. Což mi musi stačit. Myslí si ona.
Bývá bohužel pak překvapena, že nechci být vlastněn, že chci také brát, nejen dávat,
a že nejsem nakloněn takzvané nezištné lásce. Čímž je míněno. „Smíš mě milovat, ale to je asi všechno. “ Občas smím i pomáhat v těžkých životních situacích. Když jsme ti přátelé. Na to bych málem zapomněl.
Tak tak. Dopiji kafe, dám blog na web a půjdu dále. Venku je příjemně. Kolena mě sice bolí, ale to už se zřejmě nezlepši. Jo jo.