Myšlenky pomalého chodce

Pomalu bloudím Polabím. Sem tam se vzdálím od řeky, abych se k ní vrátil. Nikam nechvátám. Snad poprvé v zivotě jdu tak pomalu, tolik zastavuji, při zastávkach se dostávam do zvlaštního stavu mysli.

Pomalu bloudím Polabím. Sem tam se vzdálím od řeky, abych se k ní vrátil. Nikam nechvátám. Snad poprvé v zivotě jdu tak pomalu, tolik zastavuji, při zastávkach se dostávam do zvlaštního stavu mysli.

Myšlenky jen tak plynou. O lásce, životě, nebo jen tak. Nikam specielně. Tuhle jsem dumal jak se u některých lidí projevuje láska k druhým lidem. Třeba tak, že někomu jen tak napíší. Oni mu ani nenapíší, že na něj mysli, ani, že ho milují. Prostě mu z ničeho nic napíší, zavolají, nebo navštíví. Jen tak mimochodem se staví.

V mládí jsem moc těmhle projevům nerozuměl. Vlastně mi nedošlo, že ty ženy, co se jen tak přiblížily, vlastně řikaly tím přiblížením. „Myslím na tebe, stojím o tebe a vlastně ti to neumim jinak říci, než takhle“. Jsou tací muži i ženy, co tímhle způsobem sdělují, mají většinou smůlu, že to ti druzi nepochopí, a když pochopí, tak tu lásku mnozí sami před sebou ze studu zapřou.

Jejich slova znějí jinak, než zní jejich chováni. Uvědomuji si, že i tohle je úkolem terapeuta aby svým klientům, někdy i svým přátelům a známým zprostředkoval. Ne vždy je ono zprostředkování přijato kladně. Mnozí lidé se bojí svého citu, aby nebyl použit proti nim, aby nebyli zraněni a když jim někdo tu lasku i vyzná, pak řeknou něco jako: „Víš já se bojím, že když tu lásku přijmu, tak tě zraním.

A vlastně se bojí toho zranění, nejvíc oni sami. Jo takovéhle myšlenky mne napadají u Labe za Přeloučí, kde jsem včera přespal na hotelu. Díval jsem se na fotbal, to byl vlastně ten hlavní důvod, proč jsem se hnal do Přelouče. Z výsledkem jsem spokojen. Vyhrálo lepší mužstvo. Nijak mě neberou úvahy o tom, že Francie byla lepší. Nebyla, podobně jako nebylo lepší Německo v semifinále.

V semifinále dala Francie dva góly, Německo žádný. Ve finále Portugalsko dalo jeden gól, Francie žádný. Fotbal se nehraje na krásu a eleganci, víc přihrávek, víc držení míče, ale jen a jen na góly. Všechno ostatní je nepodstatné na konci zápasu. Jo jo.

PS: Na Labi jsou místa, kde kvetou krásné lekníny.