Každý pátek mám v blázinci s pacienty hodinu jógových technik. Záměrně říkám hodinu technik, protože sice učím základní jógové techniky, ale Jóga jako taková bych tomu neříkal.
Každý pátek mám v blázinci s pacienty hodinu jógových technik. Záměrně říkám hodinu technik, protože sice učím základní jógové techniky, ale Jóga jako taková bych tomu neříkal. Tu ostatně považuji za náboženský systém patřící do hinduismu, a já nejsem hinduista ani jogín, ale člověk, který ke své tělesné a duševní hygieně používá jógové techniky, jako jsou ásány, krije, pránajamu.
asány = tělesné pozice,
krije = očistné techniky
pránajama = dechová cvičení.
Cvičím každý den kolem hodiny, někdy v celku, někdy si cvičení rozdělím.
Tedy v pátek mám hodinu „jógy” a s pacienty vždy opakuji pravidla cvičení, protože na pravidla hodně dám, a dodržování pravidel se vyplácí jak v používání jógových technik, tak na silnici, nebo kdekoliv jinde. Vrátím se tedy k té samotné hodině. Ptali se mě jak cvičím, jestli dodržuji ty pravidla a z jakého důvodu. Vysvětlil jsem jim, že je učím jen to, co sám umím a jestli si myslím, že umím, tak proto, že díky cvičení nemám bolesti v zádech, potíže se zažívacím traktem, které jsem míval v mládí zcela odplynuly, mám pořád poměrně slušnou kondici díky dobře udržovanému pohybovému aparátu. Až na letošní potíže s kolenem, jsem nikdy neměl žádné zvláštní bolesti, potíže pohybového aparátu. Nakonec potíže s koleny mívají lidé provozující sport, nebo nějakou tělesnou práci mnohem dříve než v šedesáti letech. Ale díky jógovým technikám a pamětlivosti lékařských doporučení jsem koleno dal do relativního pořádku, stejně jako loňské potíže ze srdcem.
Pravidla, pravidla a zase pravidla. Cvičit, co se má a jak s e má. Necvičit přes bolest, nepřepínat se, nacvičovat pomalu. Nechtít všechno za den, užít si té pohody a příjemných pocitů ze cvičení, uvědomovat si jak tělo pracuje. By se dalo říci. Už dávno mi nejde o to umět setrvat v předepsané pozici několik desítek minut. Jde mi o to cítit se co nejlépe. Tady na tomhle světě. Tak tomu pocitu věnuji šedesát minut denně, někdy více, méně nikdy. Je mi šedesát a potřebuji být ty roky co snad ještě budu na světě v kondici. Tělesné i duševní. Minulý pátek, když jsem byl na návštěvě u Honzy Lutery, jsem si uvědomil, kolik toho udělal za pomocí jógových technik on sám, aby chodil po úrazu páteře, kdy se mu přetrhla mícha. Je mu dvaasedmdesát let, pořád mu to myslí, pořád se pohybuje, pořád je aktivní. Musí vynakládat velké úsilí na to aby tu kondici udržel, jenže ono úsilí se vyplácí. Komukoliv, nejen jemu.
Závislým, abstinujícím lidem se vyplácí umět několik těchto technik. Techniky mentálního přeladění, techniky tělesné rovnováhy, která nastoluje duševní rovnováhu. Pro mne je velmi zajímavé je tyhle rovnovážné techniky učit, protože pátek je pro mne vždy velmi náročný a vždy cítím jak mi ty na pohled zcela jednoduché asány pomáhají dotáhnout pracovní týden bez nějaké újmy. Příjemné protažení se s pacienty, nemoc, protože zase tam nejsem prot abych si zacvičil, ale abych je něco naučil, tak sleduji jak jim to jde, opravuji chyby a udržuji kázeň. Má tenhle způsob výhodu, že se skutečně něco lidé naučí. Jestli to budou používat je na nich, ale umět mentální a rovnovážné techniky považuji pro závislé docela příhodné.
Pátek je tedy pro mne obtížný den, ale pokud se mi podaří ještě jako včera, se projít, prolézt dvě knihkupectví, prohrabat se nabídkou filmů, pak se docela i na pátek cítím dobře. Tedy včera jsem se dobře cítil. Prolezl jsem dvě knihkupectví, Datart, Bonton, kde jsem se prohrabal spoustou filmů. Chtěl jsem si koupit nějaký na večer, protože jsem věděl, že budu doma sám. Rita je v práci, tak abych s e nemusel dívat na televizi a četba také vše v pátek neřeší. Koupil jsem si tři filmy, jeden údajně kultovní „Star trek.„ Jeden životopisný „Čingischán“a jeden fantasy „Čaroděj ze ZeměMoří.“
Na „Star trek” narážím v poslední době často. Každý o něm mluví, nedávno o něm zmiňovala i má dcera Babeta, tak jsem byl zvědavý a 99 Kč jsem do něj investoval. Chápu, že ve své době mohl mladou generaci zaujmout, ale nic extra jsem v něm nezaznamenal. Asi nemám to správné nadšení. Nevadily mi poměrně staré průhledné triky, spíš herecké výkony, kdy se ti lidé, pohybují, jednají a myslí, jako naprogramované loutky. Života v těch postavách bylo pramálo. Zápletka docela šla, vyústění bylo očekávané. No 99 Kč není moc, jako oddechová záležitost nevyžadující soustředění to ušlo. Nepatřím mezi ty, kteří v takových filmech hledají nějaké zásadní poselství pro lidstvo.
Potom fantasy „Čaroděj ZeměMoří.” Začátek to mělo dobrý, pak se z toho vyklubalo rozvláčné dvoudílné dílo, které mělo spoustu prodlev, odmlk, pořád se tam rýsovalo jakési „tajemné souznění,” hlavního hrdiny a snové dívky. Padouši byli tam, kde měli být. Ono tajemné souznění ze kterého mi bylo jasné, že se jedná o zásadní setkání, k tomu došlo na konec. Mistr čaroděj, učitel hlavního hrdiny byl pochopitelně černoch, aby politické korektnosti bylo učiněno zadost. Opět na páteční večer a noc, to bylo dílko přiměřené, kochal jsem se krásou krajiny ve filmu a hereček.
Tedy některých hereček. Padoušská hrdinka byla krásná, ušlechtilá hrdinka byla velmi zajímavá. Kupodivu padouška byla blondýnka. Zdá se že tmavovlásky jsou vnímány víc jako milé, hodné a vlídné. Budu si muset na tohle téma něco přečíst, nebo vydedukovat. Prozkoumat pár filmů, jestli jako ušlechtilé ženy jsou převažující brunety a blondýny jsou padouškami. Pravdou je, že ženy hrající méně slušné ženy ve filmu, ukazují třeba prsa. Na rozdíl od slušných děvčat. K těm slušným se nahoře bez, nějak asi nehodí. I když ze života vím, že mnoho slušných dívek rádo ukáže svá krásná prsa, protože vědí, že mají co ukázat.
Konečně na co by jinak ženy prsa měly, než na vábení chlapů? Na kojení jim stačí mléčná žláza. Prý velikost prsou nijak neovlivňují kvalitu kojení. No hezky to evoluce, nebo Pán Bůh pro nás muže zařídili. Krásná mladá holka, jdoucí po pláži, nahoře bez a jen se tak se ji obě krásně vlní, nebo když jde po ulici, pod tričkem nic, tak to je ještě erotičtější. Oči na nich mohu nechat. Sice si některé stěžují, že chlapi jim čumí jen na prsa a ne na charakter, ale když přijde doba, kdy jim chlapi na prsa přestanou čumět, tak se většinou ti chlapi nezajímají ani o charakter. Takhle nespravedlivě to mají ženský zařízeno. Charakter u ženy je bezva, ale když jsou k němu krásná prsa, ladný krok, třpyt v očích, hebká pleť, lesklé vlasy a vůně těla. Hmmm….
Udělal jsem si v týdnu radost a pohrál si trochu s některými diskutujícími na abíčku. Půjčil jsem si jeden starý nick, který používala Justýna a trochu podiskutoval v ženském provedení. Šla mi ona diskuse náramně. Sice jsem se jednou skoro prokecl, ale zmátl jsem všechny, takže oni „diskutující” ty uvozovky nejsou náhodou, byli totálně zmateni a nadávali Ritě, že za mě píše pod cizím nickem. Bavili jsme se s Ritou oba. Zcela jsem je pacifikoval. Pak když jsem udělal chybu a odpověděl jako Yenefer pod svým přihlášením, se všichni pokoušeli tvrdit, že to věděli. Jenže stačí jen ukázat jejich reakce v komentářích a bylo jasno. Co je psáno, to je dáno.
Zuřili. Udělal jsem z nich voly.Bavil jsem se s nimi jako „distingovaná dáma” a oni reagovali velmi popudlivě. Což mě bavilo. Umím těch poloh víc a jestli jsem je něčím nadzvedával, tak jasnými fakty popisující jejich chování. Po mém prozrazení mi jeden z nich začal vysvětlovat, že je to tedy fifty fifty, protože on naletěl, ale jsem mu kdysi na chatu naletěl jako ženský i já. Vyzval jsem ho aby předložil důkaz. Samozřejmě nepředložil nic. Jen vyhrožoval, jak se davy tím důkazem pobaví. Okopíroval a parafrázoval Belešovo prohlášení, „nemám s vámi smlouvu, že se budu chovat jak vy očekáváte.” Na: „Vím, že nemám s tebou smlouvu, že budeš bavit davy, ale davy budeš bavit.“ Prý má screen jen pro vyvolené. Tak jsem zvědavý.Konečně když se budou bavit davy, co bych se nepobavil i já.